IV.ÚS 3178/13
V PLATNOSTI- NS 28 Cdo 2645/2012
- ÚS IV.ÚS 3178/13
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána předčasně, před vyčerpáním všech procesních prostředků. Soud se opřel o § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, podle něhož lze ústavní stížnost podat pouze proti konečným rozhodnutím. Zásada subsidiarity vyžaduje, aby byly všechny možnosti ochrany práv vyčerpány před zásahem Ústavního soudu. Návrh na odložení vykonatelnosti byl odmítnut jako akcesorický k ústavní stížnosti.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky SCELET, s. r. o., se sídlem Praha 4, Hrubínova 878/15, IČ: 261 78591, zastoupené prof. JUDr. Zbyňkem Kiesewetterem, DrSc., advokátem se sídlem na adrese Praha 6, Zavadilova 1888/22, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. dubna 2013 sp. zn. 28 Cdo 2645/2012 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 23. července 2013 č. j. 10 C 304/2010-108, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 17. října 2013, se stěžovatelka domáhala podle ustanovení § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že napadenými rozhodnutími byla porušena její ústavně zaručená základní práva podle čl. 36, čl. 37 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod a podle čl. 112 Ústavy České republiky. Ústavní stížnost spojila stěžovatelka podle ustanovení § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu s návrhem na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí. Z předložené ústavní stížnosti a přiložených příloh Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 6 v právní věci stěžovatelky jako žalobkyně proti žalované České republice - Ministerstvu obrany o vydání bezdůvodného obohacení 1 500 000 Kč s příslušenstvím rozsudkem ze dne 20. června 2011 sp. zn. č. j. 10 C 304/2010 žalobě vyhověl. K odvolání podanému žalovanou Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. ledna 2012 č. j. 30 Co 509/2011-69 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé pod bodem I. změnil jen tak, že zamítl částečně žalobu o zaplacení úroku z prodlení a prodloužil lhůtu k plnění. Proti potvrzující části rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 23. dubna 2013 č. j. 28 Cdo 2645/2012-88 rozsudek Městského soudu V Praze v části výroku I., jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, a ve výrocích II. a III. a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 v části výroku I., jíž bylo žalované uloženo, aby stěžovatelce zaplatila 1 500 000 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení a ve výroku II. zrušil a věc v uvedeném rozsahu vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 6 k dalšímu řízení. Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl znovu rozsudkem ze dne 23. července 2013 č. j. 10 C 304/2010-108. Obě posledně vydaná rozhodnutí napadla stěžovatelka ústavní stížností. Ústavní soud nejprve posoudil, zda jsou splněny podmínky projednání ústavní stížnosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Ústavní soud setrvale judikuje, že ústavní stížností lze napadat především konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, neboť ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem (srov. např. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 62/95 ze dne 30. listopadu 1995; N 78/4 SbNU 243). Výjimky, které z tohoto pravidla připustil, se týkaly přezkumu rozhodnutí, která uzavírají určitou část řízení nebo která řeší dílčí procesní otázku, přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo; to však pouze pokud jsou taková rozhodnutí způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele a pokud je námitka porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod koncentrována jen do tohoto stadia řízení a nemohla by již být, v rámci dalšího řízení (např. při uplatňování procesních prostředků proti meritorním rozhodnutím), efektivně uplatněna. Takovou výjimku však projednávaný případ nepředstavuje. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 23. července 2013 č. j. 10 C 304/2010-108 bylo možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6. Proto nebylo v řízení rozhodnutím konečným, proti němuž by bylo možno podat ústavní stížnost (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud respektuje princip subsidiarity, jeden ze základních principů ústavního soudnictví, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Ústavní soud tak může do činnosti obecných soudů zasáhnout jen v případě, že v jejich rozhodování shledá porušení základních práv a svobod stěžovatele a pouze tehdy, není-li možné nápravu zjednat před obecnými soudy samými. Z těchto skutečností pak nelze než dovodit, že ústavní stížnost byla podána předčasně a jedná se tudíž o návrh nepřípustný. Soudkyni zpravodajce nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Podle ustanovení § 79 zákona o Ústavním soudu, ústavní stížnost nemá odkladný účinek, Ústavní soud však může vykonatelnost napadených rozhodnutí za podmínek stanovených v odst. 2 citovaného ustanovení odložit. S přihlédnutím k závěrům učiněným v meritu věci Ústavní soud neshledal pro takový postup důvod. Návrh na odložení vykonatelnosti má akcesorickou povahu, to znamená, že sdílí osud ústavní stížnosti a pokud je ústavní stížnost odmítnuta z některých procesních důvodů (§ 43 odst. 1), je odmítnut i návrh na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V Brně dne 29. října 2013 Vlasta Formánková v.r. soudkyně zpravodajka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.