IV.ÚS 3205/10
V PLATNOSTI- KS Praha 11 To 90/2009
- NS 7 Tdo 896/2010
- ÚS IV.ÚS 3205/10
Ústavní soud odmítl návrh ústavní stížnosti, protože byl podán po uplynutí zákonné lhůty. Soud uvedl, že rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo doručeno výhradně právnímu zástupci, nikoli přímo obviněnému. Podle § 306 odst. 1 trestního řádu se písemnosti pro obviněného v řízení proti uprchlému doručují pouze jeho obhájci. Proto bylo doručení na adresu v zahraničí nezbytné. Podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je návrh odmítnut, je-li podán po lhůtě.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu L. O. a N. O., obou právně zastoupených JUDr. Jiřím Teryngelem, advokátem se sídlem Advokátní kanceláře Teryngel & partneři Praha 5, Ke Klimentce 15, směřující proti usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 4. prosince 2009, č.j. 11 To 90/2009-2128, a Nejvyššího soudu ze dne 11. srpna 2010, č.j. 7 Tdo 896/2010-2309, a proti jinému zásahu veřejné moci takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní soud obdržel dne 11. listopadu 2010 podání navrhovatelů, kterým se domáhali zrušení v návrhu napadených rozhodnutí obecných soudů. Navrhovatelé ve svém podání uvedli, že napadenými rozhodnutími bylo zasaženo do jejich zaručených práv, zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, nedoručování na jejich adresu v Londýně pak bylo jiným zásahem orgánu veřejné moci. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 4. října 2007, č.j. 6 T 22/2007-1844, byli navrhovatelé shledáni vinnými z spáchání trestného činu podvodu dle ustanovení § 250 odst. 1 a 3 písm. b) trestního zákona a trestného činu poškozování cizích práv dle ustanovení § 209 odst. 1 písm. a) trestního zákona. Za to byl navrhovatel odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, při současném zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 21. února 2006, sp. zn. 2 T 12/2005, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 8. června 2006, sp. zn. 11 To 185/2006; a navrhovatelka k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, podmíněně odloženému na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Současně byli ve vymezeném rozsahu zproštěni obžaloby. K odvolání navrhovatelů Krajský soud v Praze usnesením ze dne 28. února 2008, č.j. 11 To 87/2008-1956, napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. V té době byl navrhovatel propuštěn z vazby (usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2008, č.j. 11 To 26/2008-1946). Dne 28. srpna 2008 vydal Okresní soud v Kladně nový rozsudek, č.j. 6 T 22/2007-2032, kdy výrok o vině i trestu byl shodný jako v rozsudku předchozím. Ještě než bylo rozhodnuto o odvolání navrhovatelů, tito odjeli na dovolenou do Londýna, kde navrhovatel "omarodil", o čemž dopisem ze dne 2. ledna 2009 informoval svého probačního pracovníka s tím, že ihned, jakmile se uzdraví, se do České republiky vrátí, neboť jeho úmyslem není vyhýbat se trestnímu řízení (č.l. 2108). S ohledem na skutečnost, že se navrhovatelé nevrátili (dosud) rozhodl Okresní soud v Kladně usnesením ze dne 13. ledna 2009, č.j. 6 T 22/2007-2112, o vedení řízení proti uprchlým. Napadeným usnesením Krajského soudu v Praze, bylo odvolání navrhovatelů zamítnuto, jejich dovolání bylo odmítnuto napadeným usnesením Nejvyššího soudu. Ústavní soud se nejprve zabýval procesními náležitostmi podání. V návrhu právní zástupce dovodil, že lhůta k podání je zachována, neboť napadené "...Usnesení Nejvyššího soudu ČR bylo obhájci doručeno dne 13.9.2010 (nelze však vyloučit, že již dne 3.9.2010, neboť v tomto směru je podací razítko kanceláře nejasné). Nic to však nemění na tom, že obviněným nebylo doručeno na adresu, která je orgánům činným v trestním řízení známa, ačkoliv doručeno být mělo, stejně jako rozhodnutí předchozí...". Na přiložené kopii rozhodnutí Nejvyššího soudu je umístěn otisk razítka advokátní kanceláře s datem 3. září 2010, před které je rukou dopsána jednička. Ústavní soud nemá pochyby o doručení zásilky dne 3. září 2010, tím spíše, když takový údaj je v souladu s doručenkou uvedeného rozhodnutí právnímu zástupci založenou ve spisu. Podle ustanovení § 306 odst. 1 trestního řádu se všechny písemnosti určené pro obviněného, vůči němuž je vedeno řízení proti uprchlému, doručují toliko obhájci. Nelze proto očekávat, že by orgány činné v trestním řízení doručovaly obviněnému či obžalovanému, byť by jeho adresu znaly. Napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu, jakožto poslední procesní prostředek, který zákon k ochraně práv stěžovatele přiznává (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), tedy bylo doručováno výhradně právnímu zástupci navrhovatelů. Navrhovatelům nemělo být (a taky nebylo) doručováno vůbec, a proto lhůta k podání ústavní stížnosti marně uplynula v úterý 3. listopadu 2010. Právní zástupce podal návrh ústavní stížnosti k poštovní přepravě teprve dne 10. listopadu 2010. Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavnímu soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po zákonem o Ústavnímu soudu stanovené lhůtě pro jeho podání. Proto Ústavní soud rozhodnul jak je ve výroku uvedeno.
Poučení
Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. března 2011 JUDr. Vlasta Formánková v.r. soudkyně zpravodajka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (4)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.