IV.ÚS 323/96
V PLATNOSTI- KS Brno 3 To 304/96
- ÚS IV.ÚS 323/96
Ústavní soud České republiky odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po uplynutí šedesátidenní lhůty stanovené zákonem. Soud se opřel o § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, podle něhož není možné lhůtu pro podání stížnosti prodloužit ani prominout. I když stížnost měla významné právní důvody, nebyla přijata kvůli nesplnění formální podmínky. Rozhodnutí bylo vyhlášeno mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků.
Rubrum
IV. ÚS 323/96 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl o ústavní stížnosti V.O., zastoupeného advokátem JUDr. J.S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 8. 1996, sp. zn. 3 To 304/96, t a k t o Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
: Ústavnímu soudu byla dne 22. 11. 1996 doručena ústavní stížnost, která směřuje proti výše uvedenému rozhodnutí. Tímto rozhodnutím bylo podle § 256 trestního řádu zamítnuto odvolání stěžovatele jako obžalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 12. 1. 1996, sp. zn. 2 T 44/95, kterým byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 trestního zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, s podmíněným odkladem se zkušební dobou dvou let, a byl mu uložen trest propadnutí věci. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že oba soudy rozhodly na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a na základě pochybných svědeckých výpovědí, aniž by vzaly v úvahu jeho námitky. Podle jeho názoru došlo tak ze strany soudů k porušení zásady "in dubio pro reo". Vzhledem k tomu, že soudy neodstranily pochybnosti v předmětné trestní věci, nelze podle mínění stěžovatele hovořit o spravedlivém procesu, jak má na mysli čl.90 Ústavy České republiky,čl. 6 1 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, a proto se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí odvolacího soudu. Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 cit. zákona). Vzhledem k ustanovení § 140 odst. 1 písm. a) tr. řádu nabylo usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 8. 1996, sp. zn. 3 To 304/96, právní moci dne 26. 8. 1996, tj. dnem vyhlášení, neboť se jedná o usnesení, proti němuž zákon nepřipouští další řádný opravný prostředek. Byla-li tedy ústavní stížnost podána teprve dne 21. 11. 1996 (podle razítka podací pošty) stalo se tak již po uplynutí zákonné šedesátidenní lhůty. Ústavní soud k tomu připomíná, že kogentní ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. neumožňuje prodloužení ani prominutí lhůty pro podání ústavní stížnosti, i když si je vědom toho, že toto ustanovení staví stěžovatele do situace, kdy se může o existenci vyhotoveného pravomocného rozhodnutí v trestní věci dozvědět až po uplynutí lhůty pro podání ústavní stížnosti. Soudce Ústavního soudu však je ve smyslu čl. 88 Ústavy ČR tímto zákonem vázán. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost, která byla podána po lhůtě stanovené pro její podání, podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnout, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků..
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 29. 11. 1996 JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.