IV.ÚS 3239/13
V PLATNOSTI- NSS 6 Ads 34/2013-53
- NSS 6 Ads 35/2013-52
- ÚS IV.ÚS 3239/13
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatelka nesplnila povinnost být zastoupena advokátem, jak vyžaduje zákon o Ústavním soudu. Soud upozornil, že měla dostatek času na zajištění právního zastoupení, včetně možnosti kontaktu s Českou advokátní komorou. Lhůta na odstranění formální vady byla stanovena, avšak stěžovatelka ji nesplnila. Návrh na zrušení povinného zastoupení byl rovněž odmítnut jako neopodstatněný.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 19. prosince 2013 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou, v právní věci stěžovatelky Aleny Houžvičkové, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 34/2013-53 ze dne 31. 7. 2013, usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 35/2013-52 ze dne 31. 7. 2013, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 30 A 17/2011-81 ze dne 26. 3. 2013, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 30 A 18/2011-71 ze dne 26. 3. 2013, rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí č. j. 2010/100846-71 ze dne 29. 12. 2010 a rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí č. j. 2010/100847-71 ze dne 29. 12. 2010 a o návrhu na "odstranění povinného zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační i ústavní stížnosti i jejich zpoplatnění soudními poplatky", takto:
Výrok
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění
Dne 23. 10. 2013 obdržel Ústavní soud návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí orgánů veřejné moci, jakož i odstranění povinného právního zastoupení při podání dovolání, kasační a ústavní stížnosti a zajištění osvobození těchto řízení od soudních poplatků. Dříve než se Ústavní soud mohl zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti, byl povinen zkoumat, zda návrh splňoval veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že tomu tak nebylo, neboť stěžovatelka mimo jiné nerespektovala ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jež ukládá fyzickým a právnickým osobám povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Na existenci této vady byla stěžovatelka upozorněna přípisem ze dne 5. 11. 2013, jímž jí současně byla stanovena lhůta pro její odstranění v délce 30 dnů, počínající dnem doručení výzvy (19. 11. 2013). Stěžovatelka reagovala na tuto výzvu žádostí o prodloužení lhůty k odstranění vad podání, a to do 31. 1. 2014 či vhodněji do 28. 2. 2014. Ústavní soud žádosti stěžovatelky o prodloužení lhůty k odstranění vad podání nevyhověl, neboť nemohl odhlédnout od skutečnosti, že již při podání ústavní stížnosti bylo navrhovatelce z jiných řízení vedených u Ústavního soudu (a to již od roku 2004) známo, jaké náležitosti má návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem obsahovat, jakož i to, že v řízení před Ústavním soudem je vyžadováno povinné zastoupení advokátem. Uvedené potvrzuje návrh stěžovatelky, obsažený v textu ústavní stížnosti, aby Ústavní soud odstranil povinné zastoupení advokátem při podání (mimo jiné) i ústavní stížnosti. Ústavnímu soudu je z jeho činnosti dále známo, že Česká advokátní komora vyřizuje žádosti o určení advokáta maximálně do dvou až tří týdnů. Z předestřeného časového přehledu jednotlivých událostí je tedy zřejmé, že stěžovatelka měla dostatek času si právní zastoupení zajistit, neboť od podání její ústavní stížnosti uplynuly téměř dva měsíce. O možnosti obrátit se na Českou advokátní komoru přitom byla poučena jak v případě svých předchozích podání, tak i v nyní projednávané věci výzvou ze dne 5. 11. 2013. Jelikož stěžovatelka ve stanovené lhůtě vytýkanou vadu neodstranila, nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout dle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Osud ústavní stížnosti sdílí rovněž akcesorický návrh stěžovatelky na zrušení povinného právního zastoupení (v otázce stěžovatelkou zpochybňované ústavnosti ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu lze pro úplnost odkázat na usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 44/04, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Poučení
Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. prosince 2013 Michaela Židlická, v. r. soudce zpravodaj