IV.ÚS 324/97

Plný text

IV. ÚS 324/97 > Pokud je někdo vlastníkem akcií o určité jmenovité hodnotě, nese toto jeho postavení určité riziko spočívající v možném omezení či zasahování do vlastnického práva. Opatření, která k tomuto stavu směřují, však musí vést ke spravedlivé rovnováze mezi požadavky obecného zájmu a imperativy na ochranu základních práv jednotlivce. Musí tedy existovat rozumný vztah proporcionality mezi použitými prostředky a sledovaným účelem (rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Mellachen a spol., 1989, A-169). sp. zn. I. ÚS 161/97, na které soudce zpravodaj odkazuje a ve kterém se konstatuje, že činnost správce je nutno považovat s ohledem na postavení NB jako správního úřadu (§ 1 odst. 3 zákona č. 6/1993 Sb.,) za delegovaný výkon státní správy, prováděný fyzickou osobou na základě zákona, o čemž svědčí skutečnost, že správce musí být zaměstnancem NB (§ 28 zákona o bankách) nebo že o věcech v působnosti valné hromady činí rozhodnutí s předchozím souhlasem NB (§ 29 odst. 2 zákona o bankách). V této souvislosti se pak dále uvádí, že rozhodnutí správce ve smyslu cit. ustanovení žádným způsobem nezasahuje do subjektivních práv a povinností právnických nebo fyzických osob v oblasti veřejné správy, a proto nemůže ani směřovat proti akcionářům, ale je adresováno toliko bance jako právnické osobě. Tento názor sdílí i soudce zpravodaj v této věci. Stěžovatelovy námitky ohledně omezení vlastnického práva ve smyslu čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod nejsou důvodné. Pokud je někdo vlastníkem akcií o určité jmenovité hodnotě, nese toto jeho postavení určité riziko, spočívající v možném omezení či zasahování do vlastnického práva. Opatření, která k tomuto stavu směřují, však musí vést ke spravedlivé rovnováze mezi požadavky obecného zájmu a imperativy na ochranu základních práv jednotlivce. Musí tedy existovat rozumný vztah proporcionality mezi použitými prostředky a sledovaným účelem (rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Mellachen a spol., 1989,A-169). V tomto směru Ústavní soud neshledal, že by stěžovatel byl neústavním postupem omezován na svém vlastnickém právu, neboť akcionář má ve smyslu ustanovení § 178 obchodního zákoníku právo na podíl ze zisku a podle § 220 obch. zák. právo na podíl na likvidačním zůstatku. Tato práva nejsou stěžovatelem namítaným postupem správce nijak dotčena. Na základě výše uvedeného soudce zpravodaj dospěl k závěru, že postup správce a NB nesměřoval proti stěžovateli a ani bezprostředně neovlivnil jeho právní postavení akcionáře. Proto ústavní stížnost jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb. odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu, byla-li ústavní stížnost odmítnuta, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení ustanovení §§ 27-33 zákona č. 21/1992 Sb. podaného spolu s ústavní stížností podle § 74 zákona č. 182/1993 Sb. (viz např. usn. č. 22, sv. 4, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, str. 354). Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 30. ledna 1998