IV.ÚS 329/03
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, která žádala uložení vládě vydání prováděcího nařízení k dekretu z roku 1945. Soud se opřel o princip dělby moci a zásadu právního státu, podle nichž nemá Ústavní soud pravomoc nařizovat vydání konkrétního právního předpisu. Návrh na vydání nařízení nebyl podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu příslušným předmětem řízení. Rozhodnutí bylo založeno na tom, že Ústavní soud nemůže zasahovat do činnosti výkonné moci v tomto rozsahu.
Rubrum
IV. ÚS 329/03 Ústavní soud rozhodl dne 21. srpna 2003 ve věci ústavní stížnosti Z. U., zastoupené JUDr. L. M., advokátem, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Řádně zastoupená stěžovatelka (označující se ve své ústavní stížnosti za navrhovatelku) napadá svojí ústavní stížností podanou k přepravě dne 13. 6. 2003 nečinnost vlády České republiky a z důvodů ve stížnosti vyložených žádá, aby Ústavní soud podle § 82 odst. 3 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, uložil vládě České republiky, aby do 2 měsíců od vyhlášení nálezu Ústavního soudu vydala prováděcí nařízení k § 2 Dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., a to tak, aby nařízení odpovídalo požadavkům čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Ústavní systém České republiky je založen na principu dělby moci a také Ústavní soud je povinen tento princip respektovat. Není v jeho pravomoci zasahovat do činnosti normotvůrců (ať už ve vztahu k moci zákonodárné nebo jako v daném případě ve vztahu k moci výkonné) tak, že by směl nařídit vydání konkrétního právního předpisu. Pokud by Ústavní soud akceptoval podanou ústavní stížnost, sám by porušil jeden ze základních principů právního státu, totiž že státní moc - jejíž součástí Ústavní soud nepochybně jest - lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (čl. 2 odst. 2 Listiny, čl. 2 odst. 3 Ústavy). Ježto žádné ustanovení Ústavy nezakládá oprávnění Ústavního soudu ukládat vládě vydání konkrétního právního předpisu, je nutno považovat ústavní stížnost, která právě takový postup Ústavnímu soudu navrhuje, za návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. Jako taková musela být ústavní stížnost odmítnuta podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu. Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 21. srpna 2003 JUDr. Miloslav Výborný soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.