IV.ÚS 346/03
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl návrh na přezkoumání ústavnosti postupu při referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii, protože stěžovatelka nesplnila podmínky pro podání návrhu. Soud upozornil, že pouze určití subjekty, včetně orgánů státní moci, mohou podávat návrhy na zrušení právních předpisů, což stěžovatelka nesplnila. Návrh byl považován za podaný někým zjevně neoprávněným, protože se týkal nejen postupu, ale i zákonnosti samotného zákona o referendu. Soud rozhodl bez ústního jednání, protože návrh nebyl podán oprávněnou osobou.
Rubrum
IV. ÚS 346/03 Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci návrhu E. K., na přezkoumání ústavnosti a zákonnosti postupu při provádění referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii, konaného ve dnech 13. a 14. 6. 2003, t a k t o :
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
: Podáním, předaným k poštovní přepravě dne 24. 6. 2003 a doručeným Ústavnímu soudu následujícího dne, stěžovatelka zpochybňovala výsledek referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii, neboť považuje za nepřijatelné, že občan mohl při hlasování před volební komisí prokázat svoji totožnost jak občanským průkazem, tak i cestovním pasem, v němž není vyznačeno jeho bydliště. Jak dále namítá, jestliže se v minulosti přestěhoval a nenahlásil změnu své adresy, může figurovat na seznamu voličů (oprávněných občanů) i v několika místech. Dle tvrzení navrhovatelky tato možnost potom mohla vést k tomu, aby občan v případě, že by si takové jednání předsevzal, hlasoval ve více okrscích. Nejedná se přitom o možnost pouze hypotetickou, neboť ji navrhovatelka spolu s několika přáteli údajně vyzkoušela, a to bez jakýchkoliv problémů. Jak závěrem ve svém podání uvádí, zmíněná "benevolence nebo procesní chyba mohla o několik procent ovlivnit voličskou účast". Ústavní soud poté, co posoudil podání z pohledu formálních předpokladů nezbytných pro jeho věcné projednání, je nucen připomenout, že dle zákona každý občan oprávněný hlasovat v referendu může podat návrh na rozhodnutí o tom, zda postup při provádění referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii je v souladu s ústavním zákonem o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii nebo se zákonem vydaným k jeho provedení [§ 125d odst. 1. zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; srov. i čl. 87 odst. 1 písm. m) úst. zák. č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů]. Jinými slovy, občan může napadat rozpornost označeného postupu s citovanými zákony, nikoliv již tyto zákony samotné bez dalšího. Jak plyne z obsahu podání navrhovatelky, tato v podstatě nesouhlasí s platnou právní úpravou, pročež lze její podání chápat jako návrh směřující vůči předmětnému ustanovení § 24 odst. 3 zák. č. 114/2003 Sb., o provádění referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii a o změně některých zákonů (zákon o provádění referenda), zakládajícímu možnost občana při hlasování v referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii prokázat svoji totožnost a státní občanství ČR předložením mj. i cestovního pasu. Okruh aktivně legitimovaných subjektů pro podání návrhu na zrušení zákonů, jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení vymezuje § 64 zák. č. 182/1993 Sb. Je zjevné, že navrhovatelka pod něj nespadá. Ústavní soud jako orgán veřejné moci vychází při výkonu své jurisdikce důsledně z principu, že co do případů, mezí a způsobů může uplatňovat státní moc jen v zákonném a ústavním rámci (čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR), což je v právním státě condicio sine qua non pro jakoukoliv legitimní činnost jeho orgánů. Proto Ústavní soud podání navrhovatelky podle § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 1 písm. c) téhož zákona, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným. Z těchto důvodů potom již také nevyzýval navrhovatelku k odstranění formální vady návrhu, spočívající v absenci kvalifikovaného právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem (§ 30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.), když vzal v úvahu jednak povahu navrhovatelkou uplatňovaných argumentů a z nich plynoucích důsledků, jakož i ust. § 125d odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb.,
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 2. července 2003 JUDr. Pavel Varvařovský předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.