IV.ÚS 347/05
V PLATNOSTICitované zákony (1)
Rubrum
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 18. ledna 2006 v senátu složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Michaely Židlické a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) v právní věci stěžovatele F. K., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové 3, Komenského 241, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 29. 4. 2005, č. j. 1 Nc 2419/2005-445, a o návrhu na zrušení § 14 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů,takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá. Návrh na zrušení § 14 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel se ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 16. 6. 2005 po splnění všech zákonných náležitostí domáhal zrušení nadepsaného rozhodnutí a ustanovení občanského soudního řádu. Konstatoval porušení svých základních práv na spravedlivý proces a na rovnost účastníků řízení, plynoucích z čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Protože bylo napadeným rozhodnutím aplikováno mj. ust. § 14 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), navrhl stěžovatel rovněž zrušení tohoto zákonného ustanovení, jelikož dle jeho názoru je v rozporu s ústavním pořádkem a znemožňuje účastníkům řízení domáhat se práva na spravedlivý proces. Napadeným rozhodnutím Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl tak, že soudkyně JUDr. Jana Profousová není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci Okresního soudu v Chrudimi, sp. zn. 3 C 171/2001. Námitku podjatosti soudkyně, spočívající v tom, že soudkyně při jednání v uvedené věci prováděla důkazy i listinami, které získala osobním studiem archiválií, ačkoli nebyly žádným účastníkem řízení navrženy, neshledal oprávněnou. Dovodil, že námitka spočívá v postupu soudce v řízení ve smyslu § 14 odst. 4 o. s. ř., aniž by stěžovatel uváděl jakékoli skutkové okolnosti svědčící pro vyloučení soudce, a tedy není možné jí vyhovět. Stěžovatel porušení svých základních práv spatřoval v tom, že napadené rozhodnutí je v extrémním nesouladu s podklady pro rozhodnutí, v důsledku čehož bylo vydáno rozhodnutí nesprávné, zasahující do stěžovatelových práv na spravedlivý proces a zákonného soudce. Postup soudkyně dle stěžovatele způsobil nerovnováhu mezi účastníky řízení, když stěžovatelova protistrana (žalovaná strana ve věci Okresního soudu v Chrudimi, sp. zn. 3 C 171/2001) bez své žádosti ve sporném řízení získala bezplatnou právní pomoc soudce rozhodujícího o věci. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu ve věci vyloučeného soudce (II. ÚS 105/01, I. ÚS 167/94) a Evropského soudu pro lidská práva (Delcourt vs. Belgie) dále stěžovatel naznal, že jakkoli se mu dle názoru vyjádřeného v napadeném rozhodnutí nepodařilo prokázat podjatost soudkyně, prokázal alespoň pochybnosti o její nepodjatosti, a proto napadené rozhodnutí mělo jeho námitce podjatosti přisvědčit. Ústavní soud vyzval účastníka řízení o ústavní stížnosti i vedlejší účastníky k podání vyjádření k ústavní stížnosti. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích prostřednictvím Mgr. Miloše Zdražila, předsedy senátu, s poukazem na odůvodnění napadeného rozhodnutí navrhl ústavní stížnost zamítnout, aniž by uváděl další důvody na podporu napadeného rozhodnutí. Vedlejší účastníci se tohoto svého postavení vzdali. Po prostudování ústavní stížnosti i souvisejících listin a po zvážení všech ústavněprávních aspektů posuzované věci Ústavní soud shledal, že jde o ústavní stížnost nedůvodnou. Nyní posuzovaná ústavní stížnost není první ústavní stížností téhož stěžovatele v obdobných věcech, neboť stěžovatel se v minulosti již opakovaně obrátil na Ústavní soud s návrhem na zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, jimiž bylo rozhodnuto o nepodjatosti soudkyně Okresního soudu v Chrudimi JUDr. Jany Profousové. Tyto ústavní stížnosti posuzované Ústavním soudem dříve rovněž obsahovaly návrh na zrušení ust. § 14 odst. 4 o. s. ř. Pokud jde o nyní posuzovanou ústavní stížnost s návrhem na zrušení § 14 odst. 4 o. s. ř., nutno konstatovat, že IV. senát Ústavního soudu v obdobné věci již rozhodl dne 29. 6. 2005 usnesením sp. zn. IV. ÚS 210/05 tak, že ústavní stížnost a v návaznosti na to i návrh na zrušení části zákona jako zjevně neopodstatněné odmítl. K témuž rozhodnutí dospěl Ústavní soud rovněž např. ve věcech sp. zn. II. ÚS 211/05 (usnesení ze dne 8. 8. 2005), I. ÚS 220/2005 (usnesení ze dne 27. 9. 2005). Vzhledem k tomu, že skutkové okolnosti ani obsah stěžovatelových námitek se - ve vztahu k okolnostem, na jejichž podkladu byla vynesena citovaná usnesení - ani v současné chvíli nezměnily, nenalezl Ústavní soud důvod pro odchylný právní názor oproti předchozím rozhodnutím. Proto i nynější ústavní stížnost považuje za zjevně neopodstatněnou, přičemž v dalším odůvodnění pro stručnost odkazuje právě na rozhodnutí ve věcech sp. zn. IV. ÚS 210/05, II. ÚS 211/05 či I. ÚS 220/2005. Pokud Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, odpadla tím i základní podmínka projednání současného návrhu na zrušení zákona, resp. jeho jednotlivého ustanovení, neboť tento návrh sdílí osud ústavní stížnosti. Z těchto důvodů rozhodl Ústavní soud o ústavní stížnosti podle § 43 odst. 2 písm. a) zák. o Ústavním soudu a o návrhu na zrušení ust. § 14 odst. 4 o. s. ř. rozhodl podle § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 2 písm. a) zák. o Ústavním soudu tak, že bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání ústavní stížnost i návrh na zrušení ust. § 14 odst. 4 o. s. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. P o u č e n í:Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. ledna 2006 Miloslav Výborný, v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.