IV.ÚS 352/98

Plný text

IV. ÚS 352/98 > Neúplnost vyznačení právní moci, či její nevyznačení vůbec, není identické s jejím nesprávným vyznačením, jak tomu bylo v nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 456/97, odpovídajícím stanovisku pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS st.6/98. V případě, kdy na rozhodnutí není právní moc vyznačena vůbec nebo jen neúplně, je i na účastníku, aby sám učinil kroky ve směru ujasnění stavu věci. sp. zn. III. ÚS 456/97 [viz Z rozhodnutí a stanovisek Ústavního soudu ČR, (Výběr), sv. 3/1998, č. 12, str. 80, C., s. r. o., ] doložka právní moci sice není právní skutečností, která by zakládala, měnila nebo rušila právní vztahy, avšak je úředním osvědčením o právní skutečnosti - nabytí právní moci. Jako takové jí svědčí presumpce správnosti a strana soudního sporu není povinna zkoumat, či nahlížením do spisu ověřovat, zda takto úředně osvědčená právní skutečnost nastala, jak je v osvědčení uvedeno. Tento právní názor odpovídá stanovisku pléna Ústavního soudu, Pl. ÚS st. 6/98. V projednávané věci jde však o odlišnou situaci, než s jakou uvažoval uvedený nález třetího senátu, neboť rozhodnutí odvolacího soudu, obsahující i výrok o zastavení odvolacího řízení ve vztahu k žalované obchodní společnosti C., a. s., nabylo, pokud jde o tento výrok, právní moci nepochybně teprve po 2. 3. 1998 (kdy uplynul stěžovatelce poslední den lhůty k podání dovolání), nabylo-li v tomto směru právní moci vůbec, neboť druhé žalované bylo opětovně doručeno na adresu, na které se již nezdržovala. Na tom, že rozhodnutí odvolacího soudu ve vztahu k druhé žalované nabylo právní moci teprve po 2. 3. 1998, nemění nic ani ustanovení § 222 odst. 1 o. s. ř., řešící otázku právní moci rozsudku soudu prvého stupně, a to v daném případě rovněž ve vztahu k druhé žalované. Problém není tedy v tom, že by právní moc byla na rozhodnutí odvolacího soudu vyznačena nesprávně, ale že v doložce nebyla samostatně vyznačena právní moc ve vztahu ke stěžovatelce, jinými slovy, že vyznačení právní moci na rozhodnutí není nesprávné, ale pouze neúplné. Neúplnost vyznačení právní moci, či její nevyznačení vůbec, není však identické s jejím nesprávným vyznačením, jak tomu bylo v případě již citovaného nálezu třetího senátu, což znamená, že argumenty, které v uvedené věci vedly Ústavní soud ke zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, zde nelze použít. K tomu Ústavní soud dodává, že v případě, kdy na rozhodnutí není právní moc vyznačena vůbec nebo jen neúplně, je i na účastníku, v daném případě na stěžovatelce, a to navíc v situaci, kdy jedním z výroků rozhodnutí odvolacího soudu je i rozhodnutí o zastavení řízení, aby sám učinil kroky ve směru ujasnění stavu věci, což však stěžovatelka neučinila. Za tohoto stavu věci Ústavní soud má za to, že nedošlo k porušení žádného ze stěžovatelčiných ústavně zaručených práv, přičemž tato skutečnost se mu jeví natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout. Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 23. října 1998 JUDr. Pavel Varvařovský předseda senátu