IV.ÚS 3525/22

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Baxy a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelů Evy Buchtové a Otakara Procházky, zastoupených Mgr. Zuzanou Venera Zlatohlávkovou, advokátkou, sídlem Starostrašnická 199/42, Praha 10 - Strašnice, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. září 2022 č. j. 26 Co 112/2022-464 a rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 2. listopadu 2021 č. j. 5 C 192/2013-407, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Semilech, jako účastníků řízení, a Lukáše Hotmara a Věry Hotmarové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelé napadli v záhlaví uvedená rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jejich ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelé se žalobou domáhali po vedlejších účastnících zaplacení peněžitého plnění s tvrzením, že vedlejší účastníci jim v době od 10. 12. 2011 do 10. 12. 2013 zabránili v užívání nemovitostí blíže označených v napadených rozhodnutích, ačkoli jsou stěžovatelé spolu s vedlejšími účastníky spoluvlastníky těchto nemovitostí.

3. Okresní soud v Semilech (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 14. 9. 2017 č. j. 5 C 192/2013-134 žalobu zamítl. Tento rozsudek však byl zrušen usnesením Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") ze dne 26. 4. 2018 č. j. 26 Co 351/2017-190. Okresní soud následně vydal opět zamítavý rozsudek ze dne 15. 3. 2019 č. j. 5 C 192/2013-233, jenž krajský soud zrušil usnesením ze dne 12. 12. 2019 č. j. 26 Co 182/2019-289.

4. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil vedlejším účastníkům společně a nerozdílně zaplatit stěžovatelce do tří dnů od právní moci rozsudku částku 26 743 Kč s úrokem z prodlení 7,05 % od 10. 12. 2013 do zaplacení (výrok I) a současně společně a nerozdílně zaplatit stěžovateli do tří dnů od právní moci rozsudku částku 13 371,50 Kč s úrokem z prodlení 7,05 % od 10. 12. 2013 do zaplacení (výrok II). Naproti tomu okresní soud zamítl žalobu v části, jíž se stěžovatelé domáhali po vedlejších účastnících, aby společně a nerozdílně zaplatili stěžovatelce částku 21 257 Kč s úrokem z prodlení 7,05 % od 10. 12. 2013 do zaplacení (výrok III) a stěžovateli částku 10 628,50 Kč s úrokem z prodlení 7,05 % od 10. 12. 2013 do zaplacení (výrok IV). Dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení.

5. Okresní soud nevyhověl žalobě v celém rozsahu (stručně shrnuto) s tím, že stěžovatelé se zpočátku o nemovitost nezajímali, nežádali vydání klíčů, a ani se nepodíleli na povinnostech souvisejících s vlastnictvím nemovitostí. Žalobě bylo vyhověno až za období, kdy se tato situace změnila a stěžovatelé začali aktivně jednat a dožadovat se výkonu spoluvlastnických práv.

6. Krajský soud v Hradci Králové napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek okresního soudu ve výrocích I až IV a rozhodl o nákladech řízení.

II. Argumentace stěžovatelů

7. Stěžovatelé namítají, že soudy některé důkazy, svědčící o jednání obou stran v souvislosti s danými nemovitostmi, pominuly. Nebylo provedeno řádné hodnocení důkazů. Právní názor, že tu jsou okolnosti, pro které by přisouzení nároku v plném rozsahu bylo v rozporu s dobrými mravy, je pak rozporný s judikaturou i dřívějším rozhodnutím krajského soudu v této věci. Námitka rozporu s dobrými mravy ani nebyla nijak důkazně podložena. Stěžovatelé přitom míní, že v rozporu s dobrými mravy bylo spíše jednání protistrany.

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud konstatuje, že posuzovaná ústavní stížnost se týká u stěžovatelky výroku nepřiznávajícího jí částku ve výši 21 257 Kč s příslušenstvím a u stěžovatele nepřiznávajícího mu částku ve výši 10 628,50 Kč s příslušenstvím.

10. S ohledem na to Ústavní soud připomíná, že již opakovaně judikoval, že u žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, popř. 50 000 Kč jde podle § 202 odst. 2, resp. § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o věci tzv. bagatelní, kdy ústavní stížnost je, byť s výhradou nutnosti individuálního posouzení v některých extrémních případech flagrantních pochybení s intenzivními reálnými následky do sféry určité osoby, v podstatě vyloučena (a důvod k jiným závěrům Ústavní soud neshledává ani tehdy, kdy jde o obdobné částky v jiných typech řízení). Částky do 50 000 Kč již s ohledem na svou výši nejsou schopny představovat porušení základních práv a svobod. Tento výklad nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti takových sporů do výkladu ochrany základních práv.

11. Např. v usnesení ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. I. ÚS 2599/09 (viz na http://nalus.usoud.cz) Ústavní soud uvedl, že "v případě těchto bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatelky brojící proti rozhodnutí vydanému v bagatelní věci. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde jde o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod." Podobně lze odkázat např. na usnesení ze dne 27. 1. 2010 sp. zn. III. ÚS 3119/09, ze dne 1. 3. 2012 sp. zn. II. ÚS 508/12, ze dne 13. 3. 2013 sp. zn. I. ÚS 4071/12, ze dne 7. 8. 2013 sp. zn. IV. ÚS 2294/13, ze dne 25. 2. 2014 sp. zn. II. ÚS 3687/13, ze dne 6. 1. 2015 sp. zn. II. ÚS 3079/14, ze dne 15. 9. 2015 sp. zn. II. ÚS 886/15 nebo ze dne 30. 1. 2018 sp. zn. III. ÚS 512/17.

12. Ústavní soud shledal, že posuzovaná věc je bagatelní povahy a zároveň nejsou dány ani žádné výjimečné důvody, které by navzdory tomu odůvodňovaly nutnost jeho zásahu [viz nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89)]. Stěžovatelé ani nezmiňují, že by se snad nacházeli v nějaké obtížné sociální situaci, vzhledem ke které by i částka nedosahující výše 50 000 Kč pro ně představovala nějakou vysokou zátěž. Nemohlo tedy jít o zásah do jejich práv s intenzitou dosahující ústavněprávní roviny.

13. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. září 2023 Radovan Suchánek, v. r. předseda senátu