IV.ÚS 3541/16
V PLATNOSTI- NSS 9 Afs 56/2016-39
- KS Ostrava 65 Af 14/2014-61
- ÚS IV.ÚS 3541/16
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost žalobkyně, která se domáhala zrušení rozhodnutí správních soudů v záležitosti daňového doměření DPH. Soud konstatoval, že napadená rozhodnutí jsou dostatečně odůvodněná a neobsahují protiústavní zásahy do základních práv. Závěry správních orgánů byly považovány za souladné s ústavním právem a nevykazují znaky svévole. Ústavní stížnost byla považována za zjevně neopodstatněnou, protože nebyly prokázány porušení práv na soudní ochranu či vlastnictví.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 13. dubna 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Fitness pro s. r. o., se sídlem v Přerově, Trávník 322/29, zastoupené JUDr. Ing. Petrem Machálkem, Ph.D., advokátem se sídlem ve Vyškově, Pivovarská 8, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2016 č. j. 9 Afs 56/2016-39 a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 27. 7. 2016 č. j. 65 Af 14/2014-61, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. V ústavní stížnosti ze dne 25. 10. 2016 se Fitness pro s. r. o. (dále jen "žalobkyně" nebo "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí vydaná ve správním soudnictví ve věci daně z přidané hodnoty (přičemž napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci v petitu nesprávně datovala jako rozsudek ze dne 27. 6. 2016). II. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, vyplývají následující skutečnosti. Dne 20. 9. 2013 dodatečným platebním výměrem č. j. 1234787/13/3107-24801-800637, Finanční úřad pro Olomoucký kraj (dále jen "správce daně") žalobkyni doměřil daň z přidané hodnoty za zdaňovací období listopad 2009 ve výši 313 485 Kč a penále ve výši 62 697 Kč. Správci daně vznikly pochybnosti o tom, zda nároky na odpočet daně byly uplatněny v souladu se zákonem o dani z přidané hodnoty, a následně dospěl k závěru, že žalobkyně formálně bezvadnými daňovými doklady neprokázala, že zdanitelná plnění uskutečnila společnost J-EKONOM, s. r. o., a že daňové doklady vystavila společnost na nich uvedená. Dne 22. 4. 2014 rozhodnutím č. j. 10582/14/5000-14301-706470, Odvolací finanční ředitelství se sídlem v Brně (dále jen "žalovaný") dodatečný platební výměr správce daně ze dne 20. 9. 2013 č. j. 1234787/13/3107-24801-800637 potvrdilo a odvolání žalobkyně zamítlo. Dne 27. 1. 2016 rozsudkem č. j. 65 Af 14/2014-38 Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "správní soud") k žalobě žalobkyně rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2014 č. j. 10582/14/5000-14301-706470 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dne 16. 6. 2016 rozsudkem č. j. 9 Afs 56/2016-39 Nejvyšší správní soud (dále jen "kasační soud") o kasační stížnosti žalovaného rozhodl tak, že rozsudek správního soudu ze dne 27. 1. 2016 č. j. 65 Af 14/2014-38 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dne 27. 7. 2016 rozsudkem č. j. 65 Af 14/2014-61 správní soud žalobu zamítl poté, co všechny žalobní námitky žalobkyně shledal nedůvodnými. III. V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdila, že bylo porušeno její právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a to zejména vadným postupem při dokazování (opomenutými důkazy), a právními závěry daňových orgánů a obecných soudů rozpornými se zjištěným skutkovým stavem; v konečném důsledku mohlo dojít též k zásahu do práva vlastnit majetek, chráněného článkem 11 Listiny. IV. Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost podanou včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a vyčerpala zákonné prostředky k ochraně svého práva. V. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud konstatuje, že napadené rozhodnutí kasačního soudu, i jemu předcházející rozhodnutí správního soudu, jsou v dostatečném rozsahu a přezkoumatelným způsobem odůvodněna, a nepřípustné ústavněprávní konsekvence, jež stěžovatelka vyvozuje, dle přesvědčení Ústavního soudu nezakládají. Z toho důvodu postačí na jejich obsah coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování nevykazující prvky svévole odkázat (čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky). Opakovat to, co již správně bylo těmito rozhodnutími řečeno, považoval by Ústavní soud za formalistické. Ústavní soud nezjistil žádný protiústavní zásah do základních práv stěžovatelky. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. dubna 2017 Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.