IV.ÚS 3596/15
V PLATNOSTI- KS Plzeň 57 A 46/2012-58
- NSS 6 As 211/2014-17
- ÚS IV.ÚS 3596/15
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost žalobkyně, která se bránila proti rozhodnutí, že jí nebyl udělen akademický titul „doktor“ po obhajobě disertační práce. Soud uznal, že hodnocení kvality práce a její obhajoby náleží výhradně zkušební komisi a není předmětem soudní kontroly. Soudy výslovně ověřily, že důvody odmítnutí byly sděleny a že spisový materiál byl v souladu s požadavky zákona. Ústavní soud závěr založil na konzistentní judikatuře, podle níž soudní přezkum není možný v oblasti kvalitativního hodnocení vědomostí.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti JUDr. Evy Kadlecové, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 211/2014-17, a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 5. 2014, č. j. 57 A 46/2012-58, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 29. 5. 2014, č. j. 57 A 46/2012-58, odmítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí Západočeské univerzity v Plzni ze dne 13. 6. 2011, kterým jí nebyl komisí pro obhajobu disertační práce udělen akademický titul "doktor" (Ph.D.); současně se domáhala, aby jí byl titul přiznán. V odůvodnění konstatoval, že v intencích zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, nemá student právo na úspěšnou obhajobu disertační práce, ale pouze na dodržení procesních standardů daného studijního programu (podle studijního a zkušebního řádu). V daném případě nebyla vznesena otázka rovného zacházení se studenty podle obecně stanovených podmínek, nýbrž (negativního) hodnocení vědomostí uplatněných při obhajobě; tento aspekt nelze podrobit přezkumu soudem. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 211/2014-17, zamítl kasační stížnost stěžovatelky proti usnesení krajského soudu. Proti uvedeným rozhodnutím se stěžovatelka brání ústavní stížností; namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, který spatřuje v tom, že rozhodnutí komise nebylo řádně odůvodněno, nebyly jí sděleny důvody neúspěchu. Soudy si mimoto nevyžádaly autentický spisový materiál a nezaslaly jí vyjádření protistrany k žalobě. Ústavní stížnost byla podána včas a osobou oprávněnou. Stěžovatelka je advokátem, a proto nemusí být ve smyslu § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zastoupena jiným advokátem [stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015, sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (290/2015 Sb., dostupné na http://nalus.usoud.cz)]. Ústavní stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti; vedení vlastního řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu věci, jakož i výklad a aplikace práva na daný případ náleží obecným soudům. Pro přezkum Ústavním soudem je určující dodržení ústavního rámce jejich rozhodovací činnosti; žádné relevantní pochybení však v daném případě neshledal. Správní soudy vyšly z premisy formulované konstantní judikaturou, že hodnocení vědomostí studenta náleží pouze zkušební komisi a nepodléhá soudní kontrole, která je omezena na zkoumání podmínek stanovených pro konání zkoušky právními či studijními předpisy (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2009, č. j. 9 As 1/2009-141, nebo ze dne 5. 3. 2012, č. j. 8 As 43/2011-56). Stěžovatelka primárně brojí právě proti tomu, že jí nebyl udělen akademický titul, přestože je přesvědčena, že splňovala kvalifikační kritéria. Obecné soudy správně konstatovaly, že hodnocení kvalitativní stránky disertační práce a její obhajoby nejsou oprávněny přezkoumávat, protože jde o výhradní právo příslušné komise. Obecné soudy reagovaly i na námitky týkající se dodržení procesních standardů, které stěžovatelka - patrně i pod vlivem vývoje řízení a odůvodnění již obdržených rozhodnutí - ve svých podáních postupně rozšiřovala a rozpracovala. Ústavně konformním způsobem se vypořádaly s náležitostmi odůvodnění negativního rozhodnutí; konstatovaly soulad s požadavky zákonnosti za situace, kdy důvody neudělení titulu byly vymezeny v zápisu ze zasedání komise, se kterým se stěžovatelka seznámila. Kasační soud se zabýval rovněž postupem přezkumného soudu, který stěžovatelce nedoručil vyjádření k žalobě: konstatoval, že se sice jedná o vadu řízení, která ovšem nemohla mít vliv na zákonnost, neboť ani opačný postup by nemohl nic změnit na výsledku - odmítnutí žaloby. Nejasná je potom blíže neodůvodněná námitka, že obecné soudy nevyžádaly autentický spisový materiál; z jejich rozhodnutí je zjevné, že vycházely právě ze spisu univerzity a stěžovatelka ani neuvádí, k jakému dotčení jejích ústavních práv mělo toto údajné pochybení vést. V řízení bylo vyvráceno tvrzení, že zápis ze zasedání komise nebyl součástí spisu; obecné soudy ověřily, že byl ve spise založen, ba dokonce byl stěžovatelkou připodepsán. Na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. srpna 2016 Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.