IV.ÚS 363/02
V PLATNOSTICitované zákony (2)
Rubrum
Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského, ve věci ústavní stížnosti JUDr. M. U., zastoupeného JUDr. V. B., advokátkou, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 3. 2002, čj. 28 Cdo 441/2002-98 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 11. 2001, čj. 1 Co 171/2002-75, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 6. 6. 2002 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 3. 2002, čj. 28 Cdo 441/2002-98, kterým bylo jako nedůvodné zamítnuto jeho dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 11. 2001, čj. 1 Co 171/2002-75, jímž byl k odvolání žalovaného L. H. změněn rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2001, čj. 39 C 1/2000-54 tak, že se zamítá žaloba, aby žalovaný na své náklady ve stanovené lhůtě uveřejnil v Bulletinu advokacie specifikovanou omluvu. Stěžovatel navrhl zrušit i uvedený rozsudek odvolacího soudu. Stěžovatel tvrdí, že aplikace ust. § 11 obč. zák. obecnými soudy byla zásadně chybná. Nesouhlasí s jejich skutkovým i právním hodnocením případu, které dle něho je v příkrém rozporu s listinnými důkazy obsaženými ve spise soudu prvého stupně, stejně jako s obsahy svědeckých výpovědí. Z těchto tvrzení však stěžovatel ve své stížnosti nevyvodil podrobnější ústavněprávní závěry doplněné řádnou ústavněprávní argumentací, když jen poukázal na čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ("Listina") a nejasným způsobem též na čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nejvyšší soud ČR, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že dle jeho názoru nelze pokládat ústavní stížnost stěžovatele za důvodnou. Ústavní soud si dále vyžádal spis Krajského soudu v Praze, sp. zn. 39 C 1/2000, a poté, co se seznámil se shromážděnými podklady pro rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost neobsahuje nic, co by projednávanou věc posunulo do roviny ústavněprávní. Ostatně ani stěžovatel sám, kromě obecného, a v daných souvislostech nepřiléhavého, poukazu na základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 2 Listiny, nic na podporu svého tvrzení o zásahu do ústavních práv neuvedl. Za tohoto stavu je ústavní stížnost pouhým nesouhlasem s výsledkem občanskoprávního sporu, který sám o sobě nemůže být důvodem pro zásah Ústavního soudu, jak ostatně vyplývá z jeho obecně dostupné judikatury. Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 30. září 2002 JUDr. Eva Zarembová předsedkyně senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.