IV.ÚS 3634/25

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Josefa Baxy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele J. Z., zastoupeného JUDr. Hanou Potůčkovou, advokátkou, sídlem Evropská 655/116, Praha 6, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. října 2025 č. j. 68 Co 143/2025-160 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. května 2025 č. j. 22 C 11/2024-92, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 30. června 2025 č. j. 22 C 11/2024-114, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1 jako účastníků řízení a M. Z., jako vedlejší účastnice řízení takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv podle čl. 2 odst. 2, čl. 10 odst. 1, čl. 11, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 1 uložil stěžovateli zaplatit vedlejší účastnici na její výživu za období od 13. 9. 2021 do 13. 9. 2023 24 000 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách po částce 1 000 Kč měsíčně, počínaje dnem právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek (výrok I.). Stěžovateli dále uložil povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku ve výši 5 000 Kč na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Stěžovateli uložil povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady řízení ve výši 17 036, 80 Kč. Doplňujícím rozsudkem rozhodl tak, že žaloba se v části, ve které se vedlejší účastnice domáhala po stěžovateli zaplacení částky 12 000 Kč, zamítá. Obvodní soud rozhodoval na základě § 920 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle něhož není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Soud se při určení výše výživného zabýval odůvodněnými potřebami vedlejší účastnice a jejími majetkovými poměry a schopnostmi, možnostmi a majetkovými poměry stěžovatele. Vedlejší účastnice vydala na náklady spojené s těhotenstvím a porodem částku 10 911 Kč, soud jí tedy přiznal jednorázovou částku 5 000 Kč.

3. Městský soud v Praze rozsudek obvodního soudu potvrdil a uložil stěžovateli nahradit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení ve výši 6 558,20 Kč. Městský soud se ztotožnil se závěrem obvodního soudu, podle něhož uložené plnění odpovídá jak právům vedlejší účastnice, tak možnostem a schopnostem stěžovatele s ohledem na jeho zjištěné příjmy a skutečnost, že v rozhodné době měl vedle povinnosti vůči vedlejší účastnici také vyživovací povinnost k synovi. Stanovené výživné proto považoval za přiměřené. Stejně tak přisvědčil obvodnímu soudu v závěru, že částka 5 000 Kč představující úhradu méně než poloviny doložených nákladů spojených s těhotenstvím vedlejší účastnice a přípravou na porod je přiměřená.

II. Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel namítá rozpor v odůvodnění rozhodnutí městského soudu. Ten v rozsudku uvedl, že Okresní soud v Táboře v opatrovnickém řízení zohlednil částečnou vyživovací povinnost stěžovatele k vedlejší účastnici a použil to jako argument proti stěžovateli. Obecné soudy tak podle stěžovatele ignorovaly, že vedlejší účastnice tento nárok v opatrovnickém řízení nevznesla. Stěžovatel dále uvádí, že obvodní soud přiznal stěžovateli plné osvobození od soudních poplatků, následně mu však uložil povinnost k zaplacení výživného a nákladů spojených s těhotenstvím a náhradu nákladů řízení. Takové rozhodnutí nepřihlíží k realitě, vede k ekonomické likvidaci stěžovatele, znemožňuje mu plnit vyživovací povinnost vůči dítěti a ohrožuje jeho základní existenci. Soudy rovněž nepřihlédly ke skutečnosti, že je vůči stěžovateli vedeno insolvenční řízení. Při rozhodování také nezohlednily celkový kontext rodinného sporu. Stěžovatel v postupu soudů ve spojení s procesní strategií matky spatřuje šikanózní výkon soudní moci. Napadená rozhodnutí přímo ohrožují možnost stěžovatele realizovat právo na respektování soukromého a rodinného života.

III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahovat jen tehdy, postihují-li chybná interpretace nebo aplikace podústavního práva nepřípustně některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo jsou v rozporu s požadavky řádného procesu. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich použití při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu, příslušejí civilním soudům. Zřetelně tak zdůrazňuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 83 a 91 odst. 1 Ústavy). Proto mu nepřísluší zasahovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, nedošlo k porušení ústavně zaručených práv.

6. Těžiště ústavní stížnosti představuje polemika stěžovatele se skutkovými a právními závěry obvodního a městského soudu. Ústavní soud ověřil, že ve věci bylo soudy provedeno podrobné dokazování, na jehož základě byl dostatečně zjištěn skutkový stav. Závěrům soudů vyvozeným ze skutkového stavu nelze z ústavněprávního hlediska nic vytknout.

7. K námitce stěžovatele týkající se rozporu v odůvodnění rozhodnutí městského soudu Ústavní soud uvádí, že otázka, zda bylo v řízení o určení výživného pro nezletilého přihlédnuto k vyživovací povinnosti vůči matce, není v projednávané věci rozhodující. Z rozhodnutí městského soudu nijak nevyplývá, že by tato skutečnost byla určující pro stanovení vyživovací povinnosti vůči vedlejší účastnici či pro určení její výše, ani že by byla použita jako argument v neprospěch stěžovatele. Relevantní z hlediska posouzení ústavnosti napadených rozhodnutí není ani námitka stěžovatele, že soudy nevycházely z ekonomické reality stěžovatele, kterému navíc obvodní soud přiznal plné osvobození od soudních poplatků 8. Je třeba zdůraznit, že osvobození od soudních poplatků nemůže mít vliv na rozhodování soudů ve věci samé. Soudy při určení výše plnění vycházely z výsledků provedeného dokazování. Soudy se vypořádaly rovněž s argumentem stěžovatele, že se nachází v insolvenčním řízení. Významná není ani stěžovatelem namítaná absence zohlednění celkového kontextu rodinného sporu. Pokud stěžovatel uvádí, že soudy nezohlednily svědecké výpovědi, které měly osvědčit okolnosti rodinného konfliktu a podporu matky během těhotenství, obvodní soud se s touto otázkou vypořádal a vysvětlil, proč uvedené skutečnosti nepovažoval za prokázané ani na základě provedených důkazů. Svědci neuvedli nic konkrétního a informace měli pouze zprostředkovaně od stěžovatele. Soudy vysvětlily, proč další navržené důkazy neprovedly. Napadená rozhodnutí proto nepředstavují šikanózní výkon soudní moci ani neohrožují možnost stěžovatele realizovat právo na respektování soukromého a rodinného života, jak se domnívá stěžovatel.

9. Protože Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl. S ohledem na výše uvedené závěry neshledal Ústavní soud důvod k vyhovění návrhu stěžovatele na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, a protože o ústavní stížnosti rozhodl v co nejkratší možné době, o tomto návrhu samostatně nerozhodoval.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. června 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu