IV.ÚS 3650/10
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože napadený akt nevyvolal přímý dopad na veřejná subjektivní práva stěžovatele. Soud uvedl, že sdělení Vrchního státního zastupitelství nemá charakter právního úkolu ovlivňujícího právní postavení stěžovatele. Dle ustálené judikatury neexistuje ústavně zaručené právo jednotlivce na to, aby byl jiný trestně stíhán. Soud se proto rozhodl o návrhu zjevně neopodstatněném odmítnout bez ústní jednání.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného ve věci J. K., právně zastoupeného advokátem Mgr. Martinem Nezvalem, Týnská 21, Praha 1, proti "Opakovanému podání - sdělení, vypracovanému Vrchním státním zastupitelstvím v Praze" (patrně ze dne 2. 11. 2010, č.j. 1 VZN 2659/2010-28) a o návrhu na konstatování, že došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele vyplývajících z čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čímž by Ústavní soud zavázal příslušné orgány začít se jeho věcí zabývat ve smyslu ustanovení § 158 odst. 1 tr. ř., takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Ústavnímu soudu byl dne 22. 12. 2010 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož vyslovil v záhlaví formulovanou žádost. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu. II. Ústavní soud se v předmětném případě zabýval napadeným úkonem výkonné moci, tedy sdělením Vrchního státního zastupitelství v Praze, kterým reagovalo na opakované podání stěžovatele. Vzhledem k tomu, že tímto aktem je stěžovateli sdělováno, že byla jeho věc postoupena Městskému státnímu zastupitelství v Praze k vyhodnocení, nejedná se dle náhledu Ústavního soudu o individuální právní akt, kterým by docházelo ke vzniku, změně či zániku práv stěžovatele. Jedná se toliko o sdělení bez přímého dopadu do veřejných subjektivních práv stěžovatele. Domáhá-li se dále stěžovatel svým návrhem konstatování zásahu do jeho ústavně zaručených práv vyplývajících z čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čímž by došlo dle stěžovatele k zavázání příslušných orgánů začít se jeho věcí zabývat ve smyslu ustanovení § 158 odst. 1 tr. ř., Ústavní soud k tomu odkazuje na svoji ustálenou judikaturu, dle níž uplatňuje zásadu zdrženlivosti a minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci především tam, kde dosud nebylo meritorně rozhodnuto. Zahájení a vedení trestního stíhání je věcí státu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán a veřejná žaloba v trestních věcech je svěřena výhradně do pravomoci státního zastupitelství, zatímco rozhodnutí o vině a trestu spadá do kompetence nezávislých soudů v souladu s čl. 90 Ústavy a čl. 40 odst. 1 Listiny. Trestní oznámení nemá v rámci českého právního řádu charakter nástroje k ochraně subjektivního práva fyzické či právnické osoby, nýbrž se v zásadě jedná o formu účasti občanů při prosazování veřejného zájmu na potlačování kriminality (srov. i § 1 odst. 2 trestního řádu). Z této možné pomoci fyzických a právnických osob orgánům veřejné moci k náležitému zjištění trestných činů a ke spravedlivému potrestání jejich pachatelů (viz § 1 odst. 1 trestního řádu) však nelze dovozovat aktivní legitimaci fyzických a právnických osob k zahajování trestního řízení proti jinému, o což stěžovatelka zjevně usiluje. Ústavně zaručené právo jednotlivce na to, aby byl jiný trestně stíhán, totiž neexistuje. Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení
Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. ledna 2011 Michaela Židlická, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.