IV.ÚS 3750/13
V PLATNOSTI- NS 23 Cdo 2385/2012
- ÚS IV.ÚS 3750/13
Citované zákony (2)
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatelky G.FOX security services s.r.o., se sídlem v Kladně, Generála Klapálka 1539, zastoupené JUDr. Věnceslavou Holubovou, advokátkou advokátní kanceláře se sídlem v Praze 5, Renoirova 624, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 2385/2012-869 ze dne 30. září 2013 a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích č. j. 23 Co 208/2011-841 ze dne 8. března 2012 takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností podanou podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka s odkazem na porušení čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), práva na ochranu vlastnictví dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 6 C 268/2008 Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Pardubicích rozsudkem č. j. 6 C 268/2008-672 ze dne 7. února 2011 uložil žalované ČSOB Pojišťovně, a.s. (dále jen "žalovaná") zaplatit stěžovatelce částku 504.891,- Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky ode dne 7. února 2007 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu stěžovatelky co do částky 7.011.277,- Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 7.516.168,- Kč ode dne 1. září 1999 do dne 6. února 2007 a z částky 7.011.277,- Kč ode dne 7. února 2007 do zaplacení (výrok II.), rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a rozhodl o povinnosti stěžovatelky zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 15.737,- Kč (výrok IV.). K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem č. j. 23 Co 208/2011-841 ze dne 8. března 2012 rozsudek soudu prvního stupně změnil v napadeném zamítavém výroku II. tak, že žalovaná je povinna zaplatit stěžovatelce částku 1.177.577,50 Kč s úroky z prodlení z částky 841.234,25 Kč v zákonné výši ode dne 1. září 1999 do zaplacení, z částky 841.234,25 Kč v zákonné výši ode dne 17. listopadu 2006 do dne 31. prosince 2006, z částky 841.234,25 Kč v zákonné výši ode dne 1. ledna 2007 do dne 6. února 2007 a dále z částky 336.343,25 Kč v zákonné výši ode dne 7. února 2007 do zaplacení; jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v části výroku II., jíž byl zamítnut požadavek stěžovatelky na zaplacení 5.833.699,50 Kč se zákonnými úroky z prodlení (výrok I.), rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.), a rozhodl o povinnosti stěžovatelky zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 15.737,- Kč a 8.364,20 Kč (výrok III.). Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud usnesením č. j. 23 Cdo 2385/2012-869 ze dne 30. září 2013 odmítl (výrok I.) a žádné z účastnic nepřiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok II). Aniž by bylo zapotřebí rekapitulovat odůvodnění v záhlaví citovaných rozhodnutí a obsah ústavní stížnosti (neboť pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu toto opakování v projednávané věci nemá žádný význam), může Ústavní soud konstatovat, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný. Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Postup v soudním řízení, včetně provádění dokazování, vyvození skutkových a právních závěrů a interpretace a aplikace právních předpisů, je záležitostí obecných soudů. Podle přesvědčení Ústavního soudu v projednávané věci obecné soudy ústavní stížností napadenými rozhodnutími rozhodly v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině a Úmluvě. V řízení před obecnými soudy byl dostatečně zjištěn skutkový stav a ústavní stížností napadená rozhodnutí jsou též logicky, srozumitelně a dostatečně odůvodněna. Rozhodující soudy se též v napadených rozhodnutích vypořádaly dostatečně s relevantními skutečnostmi dotčenými námitkami stěžovatelky, které stěžovatelka opakuje též v ústavní stížnosti, a jejich závěry nelze rozhodně označit ani za (extrémně) rozporné s principy spravedlnosti. To, že se závěry obecných soudů stěžovatelka nesouhlasí, zásah do jejích práv nezakládá. Z právě uvedeného pramení, že žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky shledáno nebylo. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tak Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítnout. Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti Ústavní soud nevyzýval stěžovatelku k odstranění vady jejího podání spočívající v tom, že v plné moci advokáta přiložené k ústavní stížnosti není v souladu s ust. § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem. Odstranění této vady by na rozhodnutí Ústavního soudu nemohlo ničeho změnit.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V Brně dne 6. března 2014 Vladimír Sládeček v.r. předseda IV. senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.