IV.ÚS 376/98
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Soud se opřel o § 420 odst. 1 a § 415 občanského zákoníku, které stanoví odpovědnost za škodu způsobenou závadou na vlastněném zařízení. Krajský soud správně rozhodl, že kanalizační šachta není součástí silnice podle § 8 odst. 4 vyhlášky č. 35/1984 Sb. Soud závěry nižších soudů považoval za logické a v souladu se zákonem.
Rubrum
ČESKÁ REPUBLIKA IV. ÚS376/98 USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl dne 22. září 1998 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti obce B., zastoupené JUDr. A.H., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 5. 1998, čj. 18 Co 65/98-63, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
: Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové stěžovatelka vytýká porušení článku 4 odst. 1, jakož i článku 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), k němuž došlo podle jejího názoru tím, že uvedený soud dovodil její odpovědnost z ustanovení § 420 občanského zákoníku, i když nebyl prokázán vznik škody porušením její právní povinnosti a rovněž bylo vyvráceno její presumované zavinění. Na rozdíl od krajského soudu se stěžovatelka domnívá, že šlo o závadu ve sjízdnosti silnice, neboť inkriminovaná kanálová šachta je jednoznačně její součástí, odpovědnost za stav silnice jde však na vrub prvního žalovaného. Ze všech uvedených důvodů domáhá se proto stěžovatelka zrušení napadeného rozsudku. Z obsahu spisu 17 C 71/97 Okresního soudu v Pardubicích ústavní soud zjistil, že žalobce V.P. domáhal se proti žalovaným 1) S., 2) obci B., žalobou ze dne 27. 3. 1997 zaplacení částky Kč 19 809,- jako náhrady škody vzniklé na jeho osobním vozidla dne 8. 4. 1996 při projíždění obcí B., nárazem do odkryté kanalizační vpusti. Okresní soud v Pardubicích rozhodl o tomto nároku rozsudkem ze dne 28. 11. 1997, čj. 17 C 71/97-44, tak, že zavázal obě žalované strany solidárně zaplatit žalobci částku Kč 19 809,--. K odvolání obou žalovaných, tedy i stěžovatele, rozhodl Krajský soud v Hradci Králové napadeným rozsudkem tak, že rozsudek okresního soudu ve výroku vztahujícím se k prvnímu žalovanému změnil tak, že žalobu zamítl, zatímco ve výroku, jímž stěžovateli bylo uloženo zaplatit žalobci již konstatovanou částku Kč 19 809,--, jej potvrdil. V důvodech tohoto rozhodnutí uvedl krajský soud, že soud prvého stupně správně usoudil na odpovědnost stěžovatele ve smyslu ustanovení § 420 odst. 1 občanského zákoníku za vzniklou škodu, neboť stěžovatel jako vlastník kanalizační šachty byl povinen zajišťovat její zajištění víkem tak, aby za běžného provozu nemohlo dojít k odkrytí šachty. Naproti tomu, pokud jde o odpovědnost prvního žalovaného, dospěl krajský soud k závěru, že první žalovaný nemohl porušit povinnost, kterou neměl, neboť podle ustanovení § 8 odst. 4 vyhlášky č. 35/1984 Sb., není kanalizace součástí silnice. Přezkoumávaje ústavní stížnost z hlediska zejména vytýkaného porušení článku 36 Listiny dospěl ústavní soud k závěru, že tato stížnost je zjevně neopodstatněná. Obecné soudy zcela přesvědčivým způsobem dovodily, v čem je založena stěžovatelova odpovědnost za žalobci za vzniklou škodu, totiž v ustanovení § 420 odst. 1 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 415 občanského zákoníku, když stěžovateli se nepodařilo zprostit se odpovědnosti ve smyslu ustanovení § 420 odst. 3 občanského zákoníku. Také závěry krajského soudu o tom, že první žalovaný za vzniklou škodu neodpovídá, neboť ke škodě došlo závadou na zařízení, které není součástí silnice, se jeví jako zcela logické a odpovídající ustanovení § 8 odst. 4 vyhlášky č. 35/1984 Sb., podle něhož kanalizace jsou součástí komunikace jen tehdy, slouží-li výlučně k odvádění povrchových vod z této komunikace, tak tomu však v projednávané věci není. Uvedené závěry neobsahují tedy nic, co by odporovalo zákonu, a tím spíše lze sotva na nich shledat cokoli protiústavního. Všechny uvedené skutečnosti a závěry se tedy Ústavnímu soudu jeví natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout. Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 22. září 1998 JUDr. Pavel Varvařovsky předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.