IV.ÚS 3884/17
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože napadené usnesení krajského soudu neporušilo základní práva stěžovatele. Soud uvedl, že zrušení osvobození od soudních poplatků bylo v souladu s § 138 odst. 2 o. s. ř. ř. vzhledem ke změně majetkových poměrů stěžovatele. Krajský soud nezakročil proti zásadám spravedlnosti, protože stěžovatel byl výslovně poučen o možnosti požádat o zástupce a o opětovné doložení podmínek pro osvobození. Ústavní soud závěr vysvětlil tím, že osvobození od poplatků není právním nárokem, ale výjimečným opatřením, které může být zrušeno při změně skutečností.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti Ing. Petra Rudolfa, zastoupeného JUDr. Petrem Šádou, advokátem se sídlem v Bořicích 65, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 2. října 2017, č. j. 18 Co 397/2016-1564, 18 Co 9/2017, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení napadeného usnesení, jímž měl být zkrácen ve svých právech zaručených v čl. 36, 37 a 38 Listiny základních práv a svobod, v čl. 89 odst. 2 a 95 odst. 1 Ústavy České republiky a v čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Napadeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích stěžovateli odňal osvobození od soudních poplatků přiznané mu usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 28. září 1998, č. j. 5 C 177/98-10, se zpětnou účinností k 28. srpnu 2017 (výrok I.), zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce pro podání dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 28. února 2017, č. j. 18 Co 397/2016-1459 a 18 Co 9/2017 (výrok II.), a prodloužil stěžovateli lhůtu uloženou mu usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 31. srpna 2017, č. j. 18 Co 397/2016-1528 a 18 Co 9/2017, pro podání dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 28. února 2017, č. j. 18 Co 397/2016-1459 a 18 Co 9/2017 (výrok III.). Stěžovatel ve své rozsáhlé ústavní stížnosti především brojí proti napadenému usnesení a namítá, že jej vydal nepříslušný soud, neboť takové rozhodnutí přináleží vydat nalézacímu soudu (Okresnímu soudu v Pardubicích); krajský soud odejmul stěžovateli právo na osvobození od soudních poplatků a současně jej v rozporu s ustanovením § 201 o. s. ř. zbavil i možnosti podat proti tomuto usnesení odvolání. Stěžovatel opakovaně namítá rozhodnutí nepříslušným soudem, porušení principu "dvojinstančnost" řízení, práva vyjádřit se ke všem okolnostem, na nestranného a zákonného soudce; k tomu odkazuje na judikaturu Ústavního soudu (sp. zn. II. ÚS 349/05, I. ÚS 1811/14) a s odvoláním na připojené dokumenty uvádí, že soudu předložil potvrzení o tom, že byl veden jako nezaměstnaný od 1. ledna 2011 do 26. dubna 2017 a v evidenci uchazečů o práci byl veden od 29. června do 27. srpna 2017. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (viz čl. 83 Ústavy), nikoliv běžné zákonnosti, a proto jeho zásah připadá v úvahu toliko při zjištění nejzávažnějších pochybení, představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. Krajský soud v odůvodnění usnesení uvedl, že stěžovatele zastoupeného tzv. obecným zmocněncem vyzval k zajištění advokáta pro podání dovolání a poučil jej o možnosti požádat o ustanovení advokáta, jsou-li stále splněny požadavky na jeho osvobození od soudních poplatků; vzhledem k tomu, že stěžovatel byl osvobozen před téměř dvaceti lety, vyzval jej, aby znovu doložil své majetkové poměry. Z vyžádaných dokladů zjistil, že stěžovatel 28. srpna 2017 nastoupil do pracovního poměru. Podle § 138 odst. 2 o. s. ř. předseda senátu kdykoliv během řízení odejme osvobození od soudních poplatků, jestliže je osobní poměry neodůvodňují. Toto procesní rozhodnutí je zákonem předvídané usnesení a zjistil-li tedy krajský soud až v rámci řízení o odvolání změnu poměrů stěžovatele, vydal usnesení v souladu se zákonem upravujícím civilní soudní řízení. Podle čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky je soudce vázán zákonem, v projednávaném případě rozhodla předsedkyně senátu v souladu se zákonem i uvedeným článkem Ústavy České republiky a stěžovatel nebyl zkrácen v zaručených právech. Nutno ještě dodat, že institut osvobození od soudních poplatků je výjimečné procesní opatření, které se dotýká fiskálních zájmů státu, a stěžovatel na ně nemá "nárok". Osvobodil-li by soud zaměstnaného stěžovatele dosahujícího pravidelného příjmu od soudních poplatků, fakticky by tak přenesl jeho poplatkovou povinnost na ostatní daňové poplatníky. Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. března 2018 Jan Musil v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.