IV.ÚS 389/06
V PLATNOSTI- NSS 8 Azs 11/2006-52
- ÚS IV.ÚS 389/06
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána mimo lhůtu stanovenou zákonem o Ústavním soudu. Příčinou byla opožděnost podání, neboť stížnost byla podána po uplynutí 60denní lhůty od doručení rozhodnutí. Soud zároveň konstatoval, že výzva je zjevně neopodstatněná, protože zásah do práv stěžovatele již nenastal. Rozhodnutí bylo vydáno mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě, složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické, ve věci navrhovatele JUDr. Z. A., právně zastoupeného JUDr. P. K., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 1. 2006, č.j. 28 Az 25/2005-33, a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2006, č.j. 8 Azs 11/2006-52, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Ústavnímu soudu byl dne 3. 7. 2006 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 1. 2006, č.j. 28 Az 25/2005-33 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2006, č.j. 8 Azs 11/2006-52. Výše uvedenými usneseními mělo dojít k zásahu do základních práv stěžovatele, jež jsou mu garantována čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu . II. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 1. 2006, č.j. 28 Az 25/2005, byl v souvislosti s kasační stížností žalobce I. Y. proti žalovanému Ministerstvu vnitra ČR ustanoven stěžovatel právním zástupcem žalobce. Současně mu byla uložena povinnost doplnit kasační stížnost tak, aby byla v souladu s ustanoveními § 103 a § 106 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s.ř.s."). Přestože byl stěžovatel poučen o nepřípustnosti opravných prostředků, napadl rozhodnutí krajského soudu kasační stížností, kterou Nejvyšší správní soud svým usnesením ze dne 20. 3. 2006, č.j. 8 Azs 11/2006-55, odmítl. Stěžovatel je toho názoru, že v důsledku stížnosti, kterou podal na ministra vnitra, je v kolizním vztahu s žalovaným a nemůže jej s ohledem na ustanovení § 19 odst. 1 písm. c) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, zastupovat. Součástí práva žalobce na spravedlivý proces je i právo na poskytnutí právní pomoci nezávislým a nestranným zástupcem. Tomuto právu pak koresponduje povinnost stěžovatele jako advokáta odmítnout zastoupení žalobce pro kolizi jeho zájmů. Tím, že byl stěžovatel ustanoven zástupcem žalobce, mělo dojít k zásahu do práva na spravedlivý proces. Přípisem ze dne 18. 9. 2006 zaslala soudkyně Krajského soudu v Hradci Králové vyjádření k ústavní stížnosti, k němuž přiložila usnesení, jímž byl stěžovatel zproštěn povinnosti zastupovat žalobce v dotčeném soudním sporu. III. Ústavní soud napadená rozhodnutí obecných soudů přezkoumal, přičemž shledal, že ústavní stížnost je dílem opožděně podaná a dílem zjevně neopodstatněná. Vzhledem k tomu, že stěžovatel byl po podání ústavní stížnosti zproštěn povinnosti zastupovat žalobce, nastala tak situace, která je v teorii a praxi ústavního soudnictví označovaná jako mootness (srov. Braveman, D., Banks, W., Smolla, R.: Constitutional Law. 3. vyd., New York 1991, s. 75-85, Barron, J., Dienes, C.: Constitutional Law. 4. vyd., St. Paul 1995, s. 83-85) nebo jako požadavek bezprostředního a přítomného zásahu (unmittelbare und gegenwärtige Betroffenheit) v praxi Spolkového ústavního soudu (např. Bundesverfassungsgerichtsgesetz. Mitarbeiterkommentar. Heidelberg 1992, s. 1174n., K. Schleich: Das Bundesverfassungsgericht. 3. vyd., München 1994, s. 142150), tj. stav, kdy již spor odezněl nebo byl vyřešen jinou cestou a s ohledem na princip minimalizace zásahů do pravomocných rozhodnutí a ekonomie soudního řízení již nemá další smysl řízení v nějaké věci provádět. Z povahy institutu ústavní stížnosti vyplývá, že Ústavní soud je povolán zasáhnout pouze tehdy, byla-li rozhodnutím, popř. jiným zásahem orgánu veřejné moci, porušena ústavně zaručená práva a svobody stěžovatele. Poté, co došlo k odpadnutí tvrzeného zásahu do základních práv a svobod, by mohl Ústavní soud přistoupit nejvýše ke konstatování tzv. akademického výroku, což je však zcela výjimečné, např. v případech, kdy by přicházel v úvahu nárok na odškodnění za protizákonné rozhodnutí státního orgánu, k tomu srovnej např. Šimíček, V. Ústavní stížnost, 3. vydání, Linde, 2005, str. 102-103. Napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové bylo stěžovateli doručeno dne 5. 1. 2006 s tím, že v závěru byl řádně poučen o tom, že rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům řízení a také o tom, že opravné prostředky proti němu nejsou přípustné (ustanovení § 55 odst. 5 za použití ustanovení § 54 odst. 5 s. ř. s.). Z ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu mimo jiné vyplývá, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Podal-li tedy stěžovatel ústavní stížnost elektronickou formou dne 3. 7. 2006 (doplňující návrh předán k poštovní přepravě dne 4. 7. 2006), je zřejmé, že lhůta k podání ústavní stížnosti ve vztahu k usnesení krajského soudu nebyla zachována. Z výše uvedených důvodů pak Ústavnímu soudu nezbylo, než aby předmětný návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl, a to ve vztahu k usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 1. 2006, č.j. 28 Az 25/2005-33, pro opožděnost [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu], a ve vztahu k usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2006, č.j. 8 Azs 11/2006-52, pro zjevnou neopodstatněnost [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. dubna 2007 Miloslav Výborný předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.