IV.ÚS 395/01
V PLATNOSTI- MS Praha 13 Cm 413/94
- VS Praha 12 Cmo 427/2001-48
- ÚS IV.ÚS 395/01
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel podal dovolání proti napadenému rozhodnutí, což vyčerpává všechny procesní prostředky. Soud upozornil, že ústavní stížnost je nepřípustná, pokud není vyčerpána všechna odvolací cesta, což v tomto případě nebylo splněno. Návrh na zrušení ustanovení občanského soudního řádu byl považován za nepřípustný, protože se týká zákona platného po výsledku řízení. Soud rozhodl bez ústního jednání, protože stížnost nebyla přípustná.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti Z.P., zastoupeného JUDr. M.H., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 3. 2001, č.j. 12 Cmo 427/2001-48 a rozsudku Městského soudu v Praze (původně Krajského obchodního soudu v Praze) ze dne 30. 3. 2000, č.j. 13 Cm 413/94, spojené s návrhem na zrušení ust. § 46 odst. 4, § 47 odst. 2, § 48b odst. 3 a § 48c odst. 3 zák.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2001, a ust. § 47 odst. 2 téhož zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2000, takto:
Výrok
Ústavní stížnost a návrh se odmítají.
Odůvodnění
: Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 27. 6. 2001 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 3. 2001, č.j. 12 Cmo 427/2001-48, kterým bylo jako opožděné odmítnuto jeho odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze (původně Krajského obchodního soudu v Praze) ze dne 30. 3. 2000, č.j. 13 Cm 413/94. Současně navrhl zrušení i posledně uvedeného rozsudku. Spolu s ústavní stížností podal stěžovatel návrh na zrušení ust. § 46 odst. 4, § 47 odst. 2, § 48b odst. 3 a § 48c odst. 3 zák.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2001, a ust. § 47 odst. 2 téhož zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2000. V odůvodnění stěžovatel mimo jiné uvedl, že ústavní stížnost podává za situace, kdy proti napadenému usnesení podal dovolání, a to s ohledem na jím tvrzené nejasnosti při výkladu zejména přechodných ustanovení k novele o.s.ř. platné od 1. 1. 2001. Ústavní soud konstatuje, že v daném případě, jak to ostatně vyplývá i z poučení v závěru napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze, je zcela evidentně dovolání přípustné, a to podle ust. § 238a odst. 1 písm. e) o.s.ř. ve znění platném do 31. 12. 2001, v návaznosti na přechodná ustanovení obsažená v části dvanácté, hlavě první, bodě 17 zák.č. 30/2000 Sb. Ze sdělení Městského soudu v Praze ze dne 9. 8. 2001 pak vyplývá, že dovolání stěžovatele proti cit. usnesení Vrchního soudu v Praze obdržel dne 26. 6. 2001.V takovém případě probíhá řízení, ve kterém může být napadené rozhodnutí zvráceno a tedy nejsou vyčerpány všechny procesní prostředky, které stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon")). Do té doby je třeba pokládat ústavní stížnost za nepřípustnou (§ 43 odst. 1 písm. e) zákona). Každý jiný přístup by zakládal zcela nežádoucí stav, kdy vedle sebe probíhají dvě řízení. Lhůta pro podání ústavní stížnosti v takové věci, jako je věc stěžovatele, tedy může začít plynout až po doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu, pokud k ní budou ústavněprávní důvody. Z výše uvedeného dále vyplývá, že i návrh na zrušení ust. § 46 odst. 4, § 47 odst. 2, § 48b odst. 3 a § 48c odst. 3 zák.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2001, je návrhem nepřípustným ve smyslu § 43 odst. 2 písm. b) zákona, s přihlédnutím k ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona. Návrh na zrušení ust. § 47 odst. 2 o.s.ř., ve znění účinném do 31. 12. 2000, je pak návrhem nepřípustným ve smyslu § 66 odst. 1 zákona. Ústavní soud dále konstatuje, že ústavní stížnost by bylo možno odmítnout též z důvodu neodstranění vad plné moci ve stanovené lhůtě. Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. § 43 odst. 2 písm. b) zákona č. 182,1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh nepřípustný, odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 21. září 2001 JUDr. Pavel Varvařovský předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.