IV.ÚS 40/95
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože k zásahu orgánu veřejné moci do základních práv stěžovatele nedošlo. Stížnost se týkala návrhu na zrušení ustanovení, které upravuje právní účinnost daňových poradců. Soud se opřel o § 43 odst. 1 písm. c zákona č. 182/1993 Sb., podle něhož je stížnost zjevně neopodstatněná, pokud nebyl zásah orgánem veřejné moci. Ústavní stížnost byla odmítnuta jako neopodstatněná, protože Ministerstvo financí nevydalo rozhodnutí, které by porušilo právo na rovnost v podnikání.
Rubrum
IV. ÚS 40/95 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl dne 16. března 1995 ve věci ústavní stížnosti JUDr. Z.K., t a k t o Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
: V ústavní stížnosti směřující proti stanovisku Ministerstva financí České republiky, jež podle stěžovatele trvá na dikci ustanovení § 40 odst. 3 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, a to vzhledem k zákonem č. 255/1994 Sb. novelizovanému ustanovení § 11 odst. 2, stěžovatel dovozuje, že tímto zásahem orgánu veřejné moci vznikl nerovný stav pro podnikání v oblasti na úseku daní a poplatků mezi daňovými poradci na straně jedné a advokáty a komerčními právníky na straně druhé. Z uvedených důvodů navrhuje proto vydání nálezu, že, ustanovením článku I. bodu 17 zákona č. 255/1994 Sb. došlo k porušení článku 1, ve vazbě na článek 26 odst. 1, Listiny základních práv a svobod, a to práva rovnosti lidí v oblasti podnikání a provozování jiné hospodářské činnosti, - 2 - a že Ministerstvu financí České republiky se zakazuje podle uvedeného ustanovení postupovat. Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jsou oprávněni ústavní stížnost podat fyzická nebo právnická osoba podle článku 87 odst. 1 písm. d Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle článku 10 Ústavy. O takový zásah veřejné moci však v projednávané věci evidentně nejde, neboť s Ministerstvem financí ČR, jak stěžovatel sám uvádí, byla tato záležitost pouze projednávána s výsledkem, že Ministerstvo financí ČR poukazuje právě na ustanovení článku I. bodu 17 zákona č. 255/1994 Sb., jehož zrušení se v dalším podání, rovněž z 21. 2. 1995, stěžovatel domáhá, aniž by samo vydalo nějaké rozhodnutí, opatření nebo jakýmkoliv způsobem jinak zasáhlo. O co stěžovateli ve skutečnosti jde, je zrušení citovaného článku zákona č. 255/1994 Sb., k takovému návrhu by však byl oprávněn pouze v případě uvedeném v ustanovení § 64 odst. 1 písm. d zákona č. 182/1993 Sb., předpokládajícím však jako základní podmínku již uvedený "zásah orgánu veřejné moci". Protože tedy k takovému zásahu orgánu veřejné moci do stěžovatelových práv nedošlo, nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout. Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 16. března 1995 prof. JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.