IV.ÚS 400/97
V PLATNOSTI- VS Praha 5 T 48/96
- KS Praha 5 T 48/96
- VS Praha 11 To 40/97-2698
- ÚS IV.ÚS 400/97
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože soudy nižších stupňů správně vyhodnotily důkazy a respektovaly zákonnost řízení. Soudy se opřely o doznání, znalecký posudek a výsledky domovní prohlídky, které prokázaly výrobu zakázané látky. Ústavní soud nepřezkoumává hodnocení důkazů obecnými soudy, pokud jsou jejich úvahy jasné a zákonné. Rozsudek Vrchního soudu byl správně vystaven a neporušil základní práva stěžovatele.
Rubrum
. ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl dne 16. ledna 1998 ve věci ústavní stížnosti ing. I.V., zastoupeného advokátem JUDr. J.S., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17.9.1997, č.j. 11 To 40/97-2698, t a k t o Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze, kterým byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 2. 1997, č.j. 5 T 48/96-2372, ve výroku o trestu odnětí svobody, týkající se stěžovatele, a rozhodnuto o trestu odnětí svobody, stěžovatel uvádí, že byl krajským soudem odsouzen za nepovolenou výrobu a držení omamných a psychotropních látek a jedů, přestože nebyl jediný důkaz o tom, že by se pokoušel vyrobit nebo vyrobil drogu M., ani nebyla k dispozici jediná konkrétní skutečnost, která by odůvodňovala jeho trestní stíhání pro spáchání trestného činu podle š 187 odst. 1 a 2 písm. a) trestního zákona, a že byl tak trestně stíhán a zbaven svobody jinak než stanoví zákon, že jeho zavinění na trestné činnosti nebylo prokázáno a nevyplývá ani z výsledků prokazovaného dokazování, že jeho žádost o provedení expertizy, zda nalezené tablety pocházejí z tabletovacího stroje z laboratoře, nebyla vyslyšena, že při zatýkání a vzetí do vazby nebyla dodržena zákonná lhůta, ani dány důvody vazby, takže vazba byla uvalena v rozporu se zákonem, že domovní prohlídky byly prováděny v rozporu se zákonem, a konečně že mu byl uložen trest až v horní polovině zákonné sazby, který byl vrchním soudem ještě zvýšen. Vším tím, jak uvádí, došlo k porušení jeho práv, zaručených čl. 8 odst. 2, 3 a 5 Listiny základních práv a svobod, č1. 6 odst. 1 a čl. 13 Římské úmluvy o ochraně lidských práv, § 3 odst. 3, § 4, § 9 odst. 2 a § 31 odst. 2 písm. a) trestního zákona, § 2 odst. 5, § 89 odst. 1 a § 164 odst. 2 a 3 trestního řádu, a proto žádá o zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze v plném rozsahu. Z obsahu spisu sp. zn. 5 T 48/96 Krajského soudu v Praze Ústavní soud zjistil, že již citovaným rozsudkem tohoto soudu byl stěžovatel uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 let s tím, že pro výkon trestu se zařazuje do věznice s ostrahou. V odůvodnění tohoto rozsudku odkázal Krajský soud v Praze zejména na doznání stěžovatele, že v M. vyrobil látku M., dále na znalecký posudek V., a konečně na výpověď znalce u hlavního líčení, na základě kterýchžto důkazů měl krajský soud za prokázáno, že existovala laboratoř se zařízením a s chemikáliemi umožňujícími syntézu M v laboratorním měřítku až do stadia hydrochloridu ve formě tabletovací směsi, že podle zbytků rozpracované výroby proběhla také všechna její stadia a pro výrobu konečného produktu pouze scházelo tabletovací zařízení. Pokud jde o možnost a realizaci jednotlivých stadií přípravy M, včetně hydrochloridu, v M., dospěl k prakticky shodnému závěru i znalec z oboru chemie, odvětví léčiva (výroba), který vypracoval znalecký posudek na žádost stěžovatele a který byl soudem přibrán jako znalec a vyslechnut v hlavním líčení. Krajský soud přisvědčil námitce obhajoby, že domovní prohlídka v M. byla nesprávně provedena, a navíc nebyla umožněna účast obhájcům. Konstatoval však, že domovní prohlídka dne 1. 6. 1995 byla neodkladným úkonem dle § 160 odst. 4 trestního řádu a že nebyla provedena před sdělením obvinění. S ohledem na závěry nálezů z laboratoře neúčast obhájců není okolností, která by výsledky provedeného dokazování zpochybňovala. Krajský soud poukázal i na výpověď znalce, prokazující nález dvou tablet při demontáži tabletovacího lisu, jejichž obsah byl shodný s obsahem dalších dvou označených vzorků, a neshledal důvody k pochybnostem o věrohodnosti nálezu i bez ověření způsobu, jak tablety do podstavce lisu propadly. Na základě dalších provedených důkazů vzal krajský soud za prokázáno, že k trestné činnosti stěžovatele došlo. Krajský soud se rovněž zabýval i otázkou stěžovatelova zavinění. Na základě odvolání krajského státního zástupce a na základě odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 9. 1997, č.j. 11 To 40/97-2698, napadený rozsudek krajského soudu zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody, týkající se stěžovatele, a při nezměněném výroku o vině rozhodl tak, že stěžovateli byl uložen trest odnětí svobody v trvání 9 let. Vrchní soud v Praze dospěl k závěru, že krajský soud vycházel ze správných skutkových zjištění a použil odpovídající právní kvalifikaci i správný druh trestu. Konstatoval dále, že krajský soud provedl všechny dostupné důkazy a jako důkazní materiály použil pouze ty, které byly řádně provedeny. Vrchní soud provedl dále další výslechy, včetně výslechu stěžovatele, a poukázal na to, že stěžovatel byl jednak přistižen při činu, jednak přiznal, že vyrobil M, neboť jak sám uvedl, jde o látku, kterou není možno koupit, takže byla nutná její syntéza dostupných látek, připomenul také část podkladového materiálu stěžovatele pro znalce ing. V., v němž výslovně uvedl, že jeho cílem bylo vyrobit M, a k tvrzením stěžovatele, že výroba M nebyla pro něho konečným cílem, nýbrž chtěl vyrobit nové afrodiziakum na bázi M, zdůraznil, že úvahy o tom, zda M byla finálním výrobkem nebo meziproduktem, jsou nepodstatné,neboť pro trestnost činu postačuje samotný fakt výroby zakázané látky bez příslušného povolení. Vrchní soud připomenul, že důkazy shromážděné krajským soudem nepochybně prokázaly, že výroba drogy M byla konečným cílem, že k její výrobě došlo a k velkovýrobě bylo připraveno nejen technické zařízení, ale i vstupní chemikálie. Vrchní soud se shodl se závěry krajského soudu i v hodnocení subjektivní stránky trestného činu a poukázal na skutečnost, že stěžovatel svůj úmysl vyrobit M opakovaně přiznal. Změnou výše trestu odnětí svobody vrchní soud lépe diferencoval podíly jednotlivých pachatelů na trestné činnosti, míru společenské nebezpečnosti a stupeň zavinění. Z ústavního principu nezávislosti soudu (článek 82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 trestního řádu). Jestliže obecné soudy při svém rozhodování respektují, jak se v posuzované věci také stalo, podmínky dané ustanovením § 2 odst. 6 trestního řádu, jakož i ustanovení § 125 trestního řádu a jasně vyloží, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů, jak se vypořádaly s námitkami obžalovaných, proč nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů, nespadá do pravomoci ústavního soudu "hodnotit" toto hodnocení důkazů obecnými soudy. Obsah uvedeného spisu sp. zn. 5 T 48/96 Krajského soudu Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 16. ledna 1998 JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.