IV.ÚS 4055/18

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Jana Musila o ústavní stížnosti stěžovatele Š. Š., zastoupeného JUDr. Miroslavem Pindešem, Ph.D., advokátem, sídlem Zámecká 550, Bučovice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2018 č. j. 3 Tdo 1003/2018-37, usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 24. dubna 2018 č. j. 6 To 76/2018-350 a rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 21. srpna 2017 č. j. 26 T 56/2015-312, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně a Okresního soudu v Uherském Hradišti, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočky ve Zlíně a Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost a s ní spojený návrh se odmítají.

Odůvodnění

I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, jimiž došlo dle jeho tvrzení k porušení jeho ústavní práv vyplývajících z čl. 4 odst. 4, čl. 10 odst. 1, 2 a 3, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1, čl. 8 a 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.

2. Z obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že v záhlaví uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti (dále jen "okresní soud") byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 a 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Uvedeného přečinu se měl dopustit, stručně řečeno, tak, že podepsal poškozenému směnku, aniž by však měl úmysl zapůjčené peníze vrátit. K závěru o stěžovatelově vině dospěl okresní soud na základě výpovědi poškozeného, dalších svědků a znaleckého posudku.

3. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, které Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně (dále jen "krajský soud") zamítl napadeným usnesením. V jeho odůvodnění dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno po zákonné lhůtě. Stěžovatel zaslal své odvolání prostřednictvím mailové zprávy bez zaručeného elektronického podpisu dne 5. 4. 2018, v písemné podobě jej pak podal k poštovní přepravě dne 7. 4. 2018, tedy dva dny po zákonné lhůtě.

4. Proti usnesení krajského soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud odmítl napadeným usnesením. V jeho odůvodnění obsáhle popsal, že postup krajského soudu zcela odpovídá znění zákona i ustálené judikatuře.

II. Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel namítá, že soudy dospěly k závěru o vině pouze na základě tvrzení státního zástupce a poškozeného, který sám pozměnil směnku v neprospěch stěžovatele. Se stěžovatelovými námitkami stran jeho neviny se soudy nevypořádaly a neprovedly jediný důkaz navržený obhajobou. V řízení se vyskytovaly nepřiměřené průtahy, když stěžovateli, t. č. bez právního zástupce, byl doručován stejnopis rozsudku několik měsíců. Stěžovatel se opakovaně domáhal výslechu dalších svědků, provedení revizního znaleckého posudku a vyšetření na tzv. detektoru lži. Provedenými důkazy pak nebylo prokázáno stěžovatelovo úmyslné zavinění. Jeho jednání bylo vyhodnoceno jako trestné v rozporu se zásadou legální licence. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil napadená rozhodnutí. Dále požadoval přiznání nákladů vzniklých mu v řízení o ústavní stížnosti.

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

8. Vzhledem k tomu, že stěžovatelovo odvolání bylo zamítnuto z procesních důvodů (nedodržení zákonné lhůty), musel Ústavní soud v první řadě zkoumat, zda je přezkum většiny stěžovatelových námitek, týkajících se vad důkazního řízení před okresním soudem, vůbec přípustný. Z § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu totiž vyplývá, že k tomu, aby mohla být ústavní stížnost shledána jako přípustná, nepostačuje pouhé formální vyčerpání prostředků, které právní řád k ochraně práv stěžovateli nabízí, ale musí jít o jejich účinné vyčerpání. Podle čl. 36 odst. 1 Listiny se lze ochrany práv domáhat "stanoveným postupem".

9. Z toho důvodu Ústavní soud přezkoumal postup krajského soudu a Nejvyššího soudu a neshledal v něm žádné pochybení. Odůvodnění jejich napadených rozhodnutí velmi podrobně rozebírá podmínky dodržení zákonné lhůty pro podání odvolání v trestním řízení. K jejich závěrům nelze dle Ústavního soudu cokoliv dodat a je zcela namístě na tato zevrubná odůvodnění odkázat. Toliko pro úplnost lze pak uvést, že proti závěrům o opožděnosti podaného odvolání nevznesl stěžovatel v ústavní stížnosti žádnou námitku.

10. S ohledem na právě uvedené pak Ústavní soud nemohl meritorně přezkoumat námitky týkající se rozhodnutí okresního soudu, neboť stěžovatel účinně nevyčerpal prostředky nápravy (odvolání a dovolání) tvrzených porušení jeho ústavních práv.

11. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl zčásti podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Totožně pak Ústavní soud rozhodl rovněž o stěžovatelově návrhu na přiznání nákladů řízení před Ústavním soudem.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. ledna 2019 Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu