IV.ÚS 408/08
V PLATNOSTI- ÚS I.ÚS 634/04
- MS Praha 18 Co 355/2007-122
- ÚS IV.ÚS 408/08
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou, protože stěžovatelé podali dovolání, jehož rozhodnutí ještě nebylo vyřízeno. Soud zdůraznil, že ústavní stížnost lze podat až po vyčerpání všech procesních prostředků, včetně dovolání. Zákon o Ústavním soudu stanoví, že lhůta k podání ústavní stížnosti začíná běžet až po doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání. Soud se nezabýval věcným obsahem stížnosti, protože podání bylo předčasné.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti P. M., D. M., E. M. a S. M. M., všichni zastoupeni JUDr. Annou Márovou, advokátkou Advokátní kanceláře v Praze 2, Myslíkova 1998/30, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2007 č. j. 18 Co 355/2007-322 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11. 6. 2007 č. j. 5 C 166/2005-96, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelé se svou ústavní stížností domáhají s odvoláním na porušení jejich základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud, předtím než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelé podali proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, o kterém Nejvyšší soud do dnešního dne nerozhodl. Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád České republiky stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Takovým prostředkem se rozumí i mimořádný opravný prostředek, přičemž řízení o dovolání jako o mimořádném opravném prostředku není zde mezi vyloučenými prostředky k ochraně práva uvedeno. Podle ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. K souběžnému podávání dovolání a ústavní stížnosti tedy není důvod, neboť i za situace, kdy by dovolací soud rozhodl, že dovolání není přípustné, nelze ústavní stížnost proti rozhodnutím, jež rozhodnutí dovolacího soudu předcházela, odmítnout pro opožděnost [např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 634/04 nebo sp. zn. IV. ÚS 448/04 (viz www.judikatura.cz)]. Pokud v dané věci stěžovatelé podali současně dovolání i ústavní stížnost, lhůta k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí dovolacího soudu o dovolání, a rovněž tak i proti předcházejícím rozhodnutím obecných soudů, začne běžet až dnem doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání. Pokud by byla ústavní stížnost věcně posouzena před rozhodnutím Nejvyššího soudu o dovolání, mohl by Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů. Pokud by se naopak Ústavní soud rozhodl vyčkávat na rozhodnutí dovolacího soudu, zbytečně by prodlužoval své řízení a také nepřímo by pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dovolání. K tomu však, jak vyplývá z výše uvedeného, není důvodu. Rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze předjímat a podání ústavní stížnosti je tak za dané situace předčasné. Ústavní soud rovněž poznamenává, že jde-li o ochranu základních práv, musí být tato chráněna cestou všech opravných prostředků. V tomto směru je taktéž Nejvyšší soud vázán čl. 4 a čl. 95 Ústavy České republiky, jež zavazují soudní moc k ochraně základních práv a svobod. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud, respektuje doktrínu minimalizace jeho zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, aniž by se mohl zabývat meritem věci a vyjadřoval se k odůvodněnosti ústavní stížnosti, předmětnou ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. března 2008 Michaela Židlická soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.