IV.ÚS 423/05
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel podal návrh mimo lhůtu stanovenou zákonem. Soud se opřel o čl. 88 Ústavy a § 72 zákona o Ústavním soudu, podle nichž nelze zmeškání lhůty prominout. Nárok na náhradu škody musí být nejprve uplatněn před orgánem veřejné moci, ne před Ústavním soudem. Rozhodnutí bylo založeno na formální náhradě, ne na věcné stránce sporu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 9. 8. 2005 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatele M. P., o ústavní stížnosti proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu byl dne 22. 7. 2005 doručen návrh na zahájení řízení, označený jako ústavní stížnost ve smyslu § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud zakázal České republice pokračovat v porušování jeho ústavně zaručených práv a aby jí přikázal obnovit stav před porušením tím, že stěžovateli bude umožněno podat ústavní stížnost proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 10. 2003, č. j. 2 T 3/2003-545. Stěžovatel rovněž z titulu tvrzeného porušení svých ústavně zaručených práv požadoval přiznání náhrady škody ve smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Svůj návrh stěžovatel odůvodnil tím, že byl rozsudkem krajského soudu ze dne 22. 10. 2003, č. j. 2 T 3/2003-545, odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výši osmnácti let. V důsledku nesprávného postupu krajského soudu, jenž ustanovil stěžovateli advokáta pro řízení před Ústavním soudem, ačkoliv k tomu nebyl oprávněn, došlo posléze k opožděnému podání ústavní stížnosti a následně k jejímu odmítnutí usnesením Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 571/04. V nesprávném postupu krajského soudu spatřoval stěžovatel porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 1 a čl. 10 Ústavy, čl. 6 odst. 1, čl. 13 a čl. 17 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dříve než se Ústavní soud mohl zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti, byl povinen zkoumat, zda byl návrh podán včas a zda splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti, vyžadované zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že tomu tak není. Ústavní soud posoudil návrh stěžovatele dle jeho obsahu a dospěl k závěru, že se jedná o žádost o navrácení lhůty k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 10. 2003, sp. zn. 2 T 3/2003. Čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2 Listiny umožňuje uplatňovat státní moc pouze v případech, mezích a způsoby, jež stanoví zákon. S ohledem na ustanovení čl. 88 Ústavy ČR, dle nějž je Ústavní soud vázán při svém rozhodování zákonem o Ústavním soudu, a na ustanovení § 72 zákona o Ústavním soudu, jež neumožňuje zmeškání lhůty k podání ústavní stížnosti prominout, nezbývá Ústavnímu soudu než konstatovat, že k projednání takového návrhu není příslušný. Totéž platí i ve vztahu k návrhu na přiznání náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem, neboť tento nárok je třeba uplatnit v souladu se zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů. Teprve v případě, že by oprávněný nárok na náhradu škody nebyl příslušnými orgány přiznán, mohl by se ten, jemuž byla náhrada škody odepřena, po vyčerpání všech procesních prostředků, jež právní řád k ochraně jeho práv poskytuje, obrátit na Ústavní soud prostřednictvím ústavní stížnosti. Vzhledem k výše uvedenému již Ústavní soud nevyzýval stěžovatele k odstranění vady podání spočívající v absenci právního zastoupení a návrh odmítl dle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. 8. 2005 Michaela Židlická soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.