IV.ÚS 428/98

Rubrum

I V. US 428/98 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců) JUDr. Evy Zarembové a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti Č., zastoupeného JUDr. Š.T., proti usnesení Městského soudil v Praze ze dne 28.7.1998, č.j. 28 Ca 81/98-28, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. září 1998, čj. 28 Ca 81/98-53, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

: Stěžovatel se včas podanou ústavní stížností domáhá, a to s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 4, čl. 90 a 95 odst. I zákona č. 1/1993 Sb., zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 1998, č.j. 28 C a 81/98-28, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. září 1998, čj. 28 Ca 81/98-53, kterým byl odmítnut pro opožděnost opravný prostředek, směřující proti rozhodnutí Magistrátu hl.města Prahy, ze dne 6. 2. 1998, sp. zn. PÚ 367/96/1, jehož výrokem č. 1 bylo podle ti 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, rozhodnuto, že V.B. a J.P. jsou vlastníky nemovitostí uvedených ve výroku č. 1 shora označeného rozhodnutí. Z obsahu ústavní stížnosti, k ní přiložených listin a z obsahu Ústavním soudem vyžádaného spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. 28 C 81/98, a spisu Magistrátu hl. města Prahy, sp. zn. PÚ 367/96/1, Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Praze odmítl opravný prostředek stěžovatele, směřující proti shora označenému rozhodnutí pozemkového úřadu poté, co dospěl k závěru, že opravný prostředek byl podán po uplynutí zákonem (§ 250m odst. 2 o.s.ř.) stanovené 30 denní lhůty, když byl k Městskému soudu v Praze osobně podán dne 19. 3. 1998, byt' lhůta k jeho podání skončila podle právního názoru Městského soudil v Praze dne 18. 3. 1998. V daném případě vyšel soud při svém rozhodnutí ze zjištění učiněných podle obsahu předloženého spisu správního orgánu, totiž že ve vztahu k osobě stěžovatele, který podal opravný prostředek proti rozhodnutí pozemkového úřadu, byl při doručování rozhodnutí pozemkového úřadu uplatněn právní režim náhradního doručení ve 2 IV. US 423/98 smyslu § 24 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (dále jen "správní řád"), když ve smyslu citovaného ustanovení správního řádu byla podle dokladu o doručení učiněna vůči stěžovateli výzva dne 11. 2. 1998 a dne 12. 2. 1998 byla zásilka uložena na poště. Za doručenou se tedy ve smyslu ust. § 24 odst. 2 správního řádu uvedená zásilka, tj. napadené rozhodnutí pozemkového úřadu, považuje dnem 16. 2. 1998 (když 15. 2. 1998 byla neděle), 30 denní lhůta k podání opravného prostředku tedy uplynula dnem 18. 3. 1998. Stěžovatel v podaném odůvodnění ústavní stížnosti v podstatě vytýká Městskému soudu v Praze, že při hodnocení důkazů pro dodržení lhůty k podání opravného prostředku vycházel pouze z ustanovení § 24 odst. 2 správního řádu, aniž by zvažoval, že doručování písemností ve správním řízení se řídí nejeli příslušnými ustanoveními správního řádu, ale též jinými právními předpisy, především vyhláškou č. 78/1989 Sb., o právech a povinnostech pošty a jejich uživatelů, ve znění vyhlášky č. 59/1991 Sb. (dále poštovní řád). Tato právní úprava má podle názoru stěžovatele význam pro posouzení, zda byla určitá písemnost jejímu adresátovi doručena. a jestliže ano, kdy. Následně podrobně popisuje skutečnosti. týkající se doručení předmětného rozhodnutí, se závěrem, že způsob doručení ze strany pošly nebyl v souladu ani s pravidly obsaženými jak v § 24 odst. 2 správního řádu, tak ani v souladu s poštovním řádem, konkrétně s přílohou č. 5, bod 20, která je nedílnou součástí poštovního řádu. Všechny výše uvedené důvody vedou pak stěžovatele k závěru, že ústavní stížností napadené usnesení Městského soudu v Praze je protiústavní, a to pro svůj rozpor s čl. 36 odst. J Listiny. kterým je každému zaručeno právo na spravedlivý proces, a dále pro rozpor s čl.

4. čl. 90 a čI. 95 odst. 1 Ústavy ČR, neboť Městský soud v Praze tím, že nedostatečně zhodnotil důkazy, tykající se stanovení dne doručení zásilky (rozhodnutí) stěžovateli, a tíhl i počátku běhu zákonné 30 denní lhůty pro podání opravného prostředku proti tomuto rozhodnutí, nedodržel ústavněprávní kautely, vyplývající z výše cit. ustanovení Listiny a Ústavy ČR. Městský soud v Praze jako účastník řízení ve svém vyjádření k obsahu ústavní stížnosti navrhl její zamítnutí. Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem připojeného spisu a po zvážení důvodů ústavní stížnosti dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná a odkazuje na závěry Městského soudu v Praze, který vycházel z dokladu o doručení rozhodnutí pozemkového úřadu stěžovateli, přičemž tento doklad vtěl všechny náležitosti potřebné k určení data doručení rozhodnutí ve smyslu § 24 odst. 2 správního řádu. Za dodržení postupu při doručování písemnosti odpovídá příslušný poštovní úřad, nikoliv soud, a jestliže tedy soud vycházel z údajů uvedených na dokladu o doručení napadeného rozhodnutí, z nichž vyplynulo, že toto rozhodnutí bylo doručeno uložením dne 16. 2. 1998, nelze jeho postupu vytýkat protiústavnost. Z uvedeného důvodu byla proto ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. prosince 1999 JUDr. Vladimír Čermák předseda senátu