Ústavní soud · Usnesení

IV.ÚS 431/2000

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2000-10-25 · odmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e) · ECLI:CZ:US:2000:4.US.431.2000

  1. OS Karviná 41 C 131/97-52
  2. KS Ostrava 13 Co 401/2000-66
  3. ÚS IV.ÚS 431/2000
Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svých práv. Soud uvedl, že návrh na případné přijetí dovolání nebyl považován za zákonitý prostředek, a proto nevyčerpání dovolání znamená nepřípustnost stížnosti. Rozhodnutí bylo založeno na § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, který stanoví, že ústavní stížnost není přípustná, pokud nebyly vyčerpány všechny právní prostředky. Soud tedy nepřijal stížnost jako nepřípustnou z důvodu nevyčerpání procesních prostředků.

Rubrum

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti I. N., zastoupené JUDr. M. K., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.5.2000, č.j. 13 Co 401/2000-66, a proti rozsudku Okresního soudu v Karviné, ze dne 17.12.1999, č.j. 41 C 131/97-52, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 19.7.2000, domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.5.2000, č.j. 13 Co 401/2000-66, a rozsudku Okresního soudu v Karviné, ze dne 17.12.1999, č.j. 41 C 131/97-52: Prvoinstanční soud napadeným rozsudkem zamítl její žalobu, kterou se domáhala vůči svému bývalému manželovi vrácení nemovitého daru, odvolací soud dalším z napadených rozsudku zamítavý rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Stěžovatelka oběma soudům vytýká, že rozhodnutími byla porušena její ústavou zaručená práva, a to právo vlastnit majetek dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod a právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž se za takový prostředek nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Stěžovatelka však v posuzované věci nepodala proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.5.2000, č.j. 13 Co 401/2000-66, dovolání, jehož přípustnost byla založena na základě § 239 odst. 2 obč. soudního řádu, neboť - jak vyplývá z enunciátu i odůvodnění tohoto rozsudku - stěžovatelka požadovala, aby odvolací soud připustil dovolání, soud však jejímu návrhu nevyhověl. Tímto procesním postupem si stěžovatelka vytvořila prostor pro podání dovolání, jinými slovy, získala možnost, aby "zásadní význam" napadeného rozhodnutí odvolacího soudu posoudil přímo dovolací soud. Stěžovatelka však svého práva nevyužila a tím nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Z uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., jako návrh nepřípustný.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 25.10.2000 JUDr. Ivana Janů soudce zpravodaj

Dotčená ustanovení

Občanský soudní řád 99/1963 Sb.
Občanský zákoník 40/1964 Sb.
Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Protokolů na tuto Úmluvu navazujících 209/1992 Sb.
Zákon o Ústavním soudu 182/1993 Sb.
Usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součástí ústavního pořádku České republiky 2/1993 Sb.

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.