Ústavní soud · Usnesení

IV.ÚS 434/12

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2012-05-21 · odmítnuto pro nedodržení lhůty · ECLI:CZ:US:2012:4.US.434.12.1

  1. VS Olomouc 1 Co 246/2011-100
  2. ÚS IV.ÚS 434/12
Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost přípustná v lhůtě 60 dnů od doručení posledního procesního prostředku. Stížnost byla doručena po uplynutí této lhůty, což znamená, že formální podmínky nebyly splněny. Soud se proto nezabýval věcnou stránkou stížnosti. Rozhodnutí bylo vydáno bez možnosti odvolání.

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Michaelou Židlickou o ústavní stížnosti L. M., zastoupeného JUDr. Ludmilou Hlaváčkovou, advokátkou Advokátní kanceláře v Boršicích 428, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. října 2011 č. j. 1 Co 246/2011-100 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. srpna 2011 č. j. 24 C 63/2010-78, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se svou ústavní stížností, doručenou Ústavního soudu dne 7. 2. 2012, domáhá s odvoláním na porušení jeho práva na soudní ochranu, zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud se dříve, než posoudil ústavní stížnost věcně, zabýval nejprve otázkou, zda jsou splněny všechny formální náležitosti návrhu. Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR a navazujícího § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle § 72 odst. 3 tohoto zákona pak lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž uvedené ustanovení specifikuje, co se takovým prostředkem rozumí. Z hlediska obsahu ústavní stížnosti je v posuzované věci tímto rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. října 2011 č. j. 1 Co 246/2011-100, které, jak Ústavní soud zjistil z obsahu ústavní stížnosti a poznámky na přiloženém usnesení Vrchního soudu v Olomouci, bylo stěžovateli doručeno dne 5. 12. 2011. Jestliže však byla ústavní stížnost stěžovatelem podána k poštovní přepravě na poště Zlín 6 pod RR 014947620CZ až dne 6. 2. 2012, je ve vztahu k tomuto usnesení, jakož i k usnesení Krajského soudu v Brně, které stěžovatel v ústavní stížnosti napadá, podána po lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu. Ústavní soud proto, aniž se zabýval meritem věci, podaný návrh podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. května 2012 Michaela Židlická, v. r. soudkyně zpravodajka

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (1)