IV.ÚS 4525/12
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Věc se týkala nároku na částku 2 298 Kč, která byla považována za bagatelní. Soud zdůraznil, že není oprávněn zasahovat do rozhodnutí obecných soudů, pokud nebyly porušeny základní lidská práva. Proti tomuto rozhodnutí není přípustné odvolání.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Milady Majerové, advokátky, zastoupené Mgr. Monikou Režňákovou, advokátkou se sídlem v Jihlavě, Telečská 7, směřující proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou č. j. 10 C 184/2011-59 ze dne 4. září 2012, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Podáním učiněným podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí. Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou sp. zn. 10 C 184/2011 Ústavní soud zjistil, že uvedený soud v záhlaví citovaným rozhodnutím zamítl žalobu stěžovatelky, kterou se na žalovaném Petru Babákovi (dále jen "žalovaný") domáhala zaplacení částky 2.298,- Kč s úrokem z prodlení a uložil stěžovatelce zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení. Aniž by bylo zapotřebí rekapitulovat odůvodnění v záhlaví citovaného rozhodnutí a obsah ústavní stížnosti (neboť pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu toto opakování v projednávané věci nemá žádný význam), může Ústavní soud konstatovat, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný. Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Nelze přehlédnout též skutečnost, že předmětem řízení u obecného soudu byla částka 2.298,- Kč, kterou lze označit za naprosto bagatelní. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 602/05, sp. zn. III. ÚS 748/07, sp. zn. I. ÚS 931/08, sp. zn. IV. ÚS 697/09 a další) přitom dal již v minulosti opakovaně najevo, že v takových případech (s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí, za něž však v záhlaví citované rozhodnutí rozhodně považovat nelze) je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Ústavní soud žádný důvod pro svůj kasační zásah neshledal, a proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. ledna 2013 Michaela Židlická v.r. předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.