IV.ÚS 462/99
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože žalobce požadoval vydání nálezu, který by předepsal konkrétní rozhodnutí katastrálního úřadu. Soud upozornil, že nemá pravomoc předepsat zápis do katastru, protože tento zápis je výhradně na účtování katastrálního úřadu. Ústavní soud nemůže předejít rozhodnutí orgánu veřejné moci, pokud jde o výkon jeho kompetence. Vzhledem k zjevné neopodstatnělosti stížnosti bylo rozhodnutí vydáno podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Rubrum
IV. ÚS 462/99 Ústavní soud rozhodl dne 19. listopadu 1999 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti ing. L. M., zastoupeného JUDr. R. K., advokátem, proti postupu Katastrálního úřadu v Ostravě, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ve své ústavní stížnosti ze dne 16. 9. 1999 stěžovatel v podstatě uvádí, že soudcovské zástavní právo bylo zřízeno již usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 12. 1998, čj. 91 E 1883/98-13, a to k nemovitostem, ve výroku tohoto usnesení blíže označeným, nicméně navzdory stěžovatelem vynaloženému úsilí a rozsáhlé korespondenci Katastrální úřad v Ostravě bezdůvodně odmítá zápis tohoto práva do katastru nemovitostí, čímž porušuje stěžovatelova ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 17, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 1 a čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR. Z tohoto důvodu se proto stěžovatel domáhá vydání nálezu, jímž Katastrálnímu úřadu v Ostravě bude zakázáno pokračovat v odmítání zápisu záznamu soudcovského zástavního práva k předmětným nemovitostem. K nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí České republiky zapisuje práva (§ 1 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem) - zápisem se v ustanovení § 1 odst. 3 zákona rozumí vklad, záznam, poznámka nebo jejich výmaz - katastrální úřad [též § 5 zákona ČNR č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon)]. Z uvedeného tedy vyplývá, že zápisy do katastru jsou v kompetenci katastrálního úřadu a že žádný jiný orgán, tedy ani Ústavní soud, není oprávněn ve svém rozhodnutí zápis toho či onoho práva ve svém rozhodnutí předjímat. V tomto duchu je koncipován i rámec, jakož i způsob rozhodování Ústavního soudu ve smyslu ustanovení § 82 odst. 3 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a to tak, že jestliže porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody spočívá v jiném zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, zakáže tomuto orgánu, aby v porušování práva a svobody pokračoval, a přikáže mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením. Jinými slovy, Ústavní soud kupř. může zakázat soudu či kterémukoli orgánu veřejné moci, aby nepokračoval v průtazích řízení, tento jeho zákaz nemůže však předejmout způsob, jakým by mělo být v projednávané věci rozhodnuto či učiněno jiné opatření. Již tato skutečnost posunuje podanou ústavní stížnost do roviny zjevné neopodstatněnosti, neboť stěžovatel se v ní domáhá vydání nálezu vyslovujícího zákaz pokračování v odmítání zápisu záznamu soudcovského zástavního práva, tedy nálezu, v němž by Ústavní soud předejmul, co katastrální úřad má finálně učinit. Za tohoto stavu věci se proto Ústavnímu soudu jeví jako nadbytečné se zabývat dalšími, v ústavní stížnosti obsaženými, námitkami. Všechny uvedené úvahy a závěry se jeví Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout. Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 19. listopadu 1999 JUDr. Eva Zarembová předsedkyně senátu