Ústavní soud · Usnesení

IV.ÚS 472/01

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2002-04-22 · odmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e) · ECLI:CZ:US:2002:4.US.472.01

  1. KS Plzeň 10 Co 256/2001-99
  2. ÚS IV.ÚS 472/01
Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky k ochraně svých práv. Dovolání, které bylo podáno po lhůtě, bylo odmítnuto Nejvyšším soudem pro opožděnost. Soud se opřel o § 243b odst. 1 a § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve znění před novelou. Na základě toho byla stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost zamítnuta.

Rubrum

IV. ÚS 472/01 Ústavní soud rozhodl dne 22. dubna 2002 ve věci ústavní stížnosti 1) M.V., 2) L.T., obou zastoupených Mgr. ing. J.L., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 5. 2001, čj. 10 Co 256/2001-99, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V tomto směru Ústavní soud zjistil z obsahu spisu 5 C 37/2000 Okresního soudu Plzeň - sever, že stěžovatelé proti napadenému rozsudku podali dovolání, v němž mimo jiné uvedli, že řízení předcházející vydání napadeného rozsudku je ztíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a dovolali se i posouzení otázky zásadního právního významu, jakou je otázka, zda je možno zamítnout žalobu na vyklizení nemovitosti, pokud se současně vede řízení o určení vlastnického práva k této nemovitosti. Dovolání stěžovatelů bylo nicméně usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 1. 2002, čj. 22 Cdo 2129/2001-115, odmítnuto podle § 243b odst. 1, § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ve znění před novelou, pro jeho opožděnost. Za tohoto stavu věci, kdy stěžovatelé si sami uzavřeli cestu k posouzení věci Nejvyšším soudem opožděným podáním dovolání, nutno, a to také vzhledem k obsahu tohoto dovolání, míti za to, že nevyčerpali všechny procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu již citovaného usnesení, takže Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona, ve znění zákona č. 77/1998, pro její nepřípustnost odmítnout. Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 22. dubna 2002 JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (1)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.