IV.ÚS 4732/12
V PLATNOSTI- VS Praha 4 Cmo 85/2012-235
- ÚS IV.ÚS 4732/12
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Soud se zabýval nárokem na spravedlivý proces, který podle stěžovatelky byl porušen kvůli nesrozumitelnosti zvukových záznamů jednání. Soud vysvětlil, že přepisy záznamů byly pořízeny a stěžovatelka měla možnost je získat, což již v době podání odvolání bylo možné. Soud se nezabýval podstatou sporu, protože nebyly zjištěny porušení ústavních práv.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelky Elite Dental Prague, s.r.o., se sídlem v Praze 2, Vodičkova 5/12, zastoupené Tomášem Máchou, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 2, Blanická 25, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 4 Cmo 85/2012-235 ze dne 20. září 2012 takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Podáním učiněným podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka s odkazem na porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 33 Cm 6/2010 (dále jen "spis") Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Praze rozsudkem č.j. 33 Cm 6/2010-92 ze dne 24. října 2011 uložil stěžovatelce zaplatit žalobkyni HELVOTT, s.r.o. (dále jen "žalobkyně") částku 337.022,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení, žalobu stran specifikované části úroků z prodlení zamítl a uložil stěžovatelce zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 59.930,- Kč. Odvolání stěžovatelky ústavní stížností napadeným usnesením Vrchní soud v Praze odmítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že z jednání soudu prvního stupně byl vytvořen podle ust. § 40 občanského soudního řádu pouze záznam jednání ve formě zvukového záznamu, a proto nemohla odvolání řádně odůvodnit, a byla tak zkrácena na svých právech, neboť se nemohla řádně vyjádřit k jednotlivým důkazům, na základě kterých bylo nalézacím soudem rozhodnuto. Stěžovatelka uvádí, že byla zastupována v nalézacím řízení zmocněncem, který byl přítomen u všech tří jednání, a teprve k podání odvolání si zvolila advokáta. Záznam z jednání uložený na třech CD byl však podle stěžovatelky naprosto nesrozumitelný, samosoudkyně nevedla řízení srozumitelným způsobem a v mnohých případech jí nebylo ani rozumět. Z důvodu nesrozumitelnosti přehrávání jednotlivých jednání podle stěžovatelky její nový právní zástupce nahlédl do spisu a vzhledem k tomu, že bylo ve věci podáno odvolání, byť blanketní, předpokládal, že podle ust. § 40 odst. 3 občanského soudního řádu bude přítomen přepis záznamu z jednání. Stěžovatelka namítá, že pokud tedy neodůvodnila své odvolání a Vrchním soudem v Praze bylo odmítnuto, byla porušena zásada spravedlivého procesu, ale ve své podstatě i zásada rovnosti zbraní, neboť pokud převezme zastupování jiný právní zástupce, pak mu nezbývá nic jiného, než prostudovat spis. Takto provedené úkony, které jsou pouze zaznamenány v rámci zvukového záznamu, však podle stěžovatelky nemohou poskytnout dostatečný přehled o tom, zda bylo ze strany soudu postupováno řádně a důsledně dle občanského soudního řádu a zda jednání bylo nestranné. Odkazy, které byly uvedeny v odůvodnění rozsudku, se nedaly podle stěžovatelky v tomto zvukovém záznamu řádně dohledat. Stěžovatelka je toho názoru, že napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze bylo sice vydáno podle občanského soudního řádu, neboť odvolání nebylo odůvodněno, nicméně je toho názoru, že stěžovatelka ani nemohla z předložených zvukových záznamů z jednání, které byly podkladem rozhodovací činnosti nalézacího soudu, takto ani učinit. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal v záhlaví citované rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Postup v soudním řízení včetně interpretace a aplikace právních předpisů je záležitostí obecných soudů. Ustanovení § 40 odst. 3 občanského soudního řádu stanoví, že přepis záznamu nebo jeho části se pořídí vždy ve věcech péče soudu o nezletilé, vždy je-li podán řádný nebo mimořádný opravný prostředek ve věci samé, nebo pokud tak určí soud. Z tohoto ustanovení tedy vyplývá, přepis záznamu z jednání pořizovaný v návaznosti na podaný opravný prostředek bude pořízen až po podání tohoto opravného prostředku a toto ustanovení tedy nestanoví nebo účastníkům řízení nezaručuje, že by tento přepis měl být pořízen před tím, nežli je opravný prostředek podán. Ústavní soud ze spisu zjistil (ačkoli z tvrzení stěžovatelky v ústavní stížnosti vyplývá opak), že přepisy záznamů všech tří jednání, která proběhla před nalézacím soudem, pořízeny byly. Stalo se tak mezi 15. a 22. březnem 2012. O odmítnutí odvolání stěžovatelky pak rozhodl Vrchní soud v Praze napadeným usnesením dne 20. září 2012. Ustanovení § 205 odst. 3 občanského soudního řádu stanoví, že odvolatel může bez souhlasu soudu měnit odvolací návrhy a odvolací důvody i po uplynutí lhůty k odvolání. Z uvedeného vyplývá, že stěžovatelka měla téměř 6 měsíců času, aby se seznámila s těmito přepisy záznamů a případně na jejich základě odvolání dodatečně odůvodnila. Stěžovatelka sice na provedení přepisu záznamů o jednáních nebyla soudem upozorněna a přepisy záznamů v lednu 2012, kdy právní zástupce stěžovatelky nahlédl do spisu, nebyly ještě pořízeny, avšak to, že přepisy záznamů z jednání budou pořízeny, stěžovatelka (právně zastoupená v odvolacím řízení advokátem) s ohledem na výše citované ust. § 40 odst. 3 občanského soudního řádu (správně) předpokládala, a pokud při nahlédnutí do spisu jejím právním zástupcem ještě ve spise tyto přepisy obsaženy nebyly, mohla si informaci, kdy se tak stane, vyžádat, resp. požádat o upozornění na vyhotovení těchto přepisů, nebo si vyhotovení přepisů po čase znovu ověřit. To však ke své škodě neučinila. Ústavní soud nepřisvědčuje ani námitce stěžovatelky, že záznam z jednání uložený na třech nosičích CD byl naprosto nesrozumitelný. Ačkoli záznamy obsahují i nesrozumitelná místa, jsou v naprosto převažujícím rozsahu srozumitelné a poskytují dostatečný doklad o průběhu všech tří jednání před soudem prvního stupně. Navíc stěžovatelka ani soudu nesdělila, že by jí nesrozumitelnost záznamu v doplnění odvolání bránila. Ústavní soud tak uzavírá, že svým přezkumem v záhlaví citovaného rozhodnutí nic, co by odporovalo jakýmkoli ústavně zaručeným právům stěžovatelky, nezjistil, a proto mu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. června 2013 Michaela Židlická v.r. předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.