IV.ÚS 495/98
V PLATNOSTI- MS Brno 10 T 28/96
- ÚS IV.ÚS 495/98
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nepoužil předepsané prostředky proti nečinnosti soudu. Návrh na zrušení ustanovení trestního zákona byl považován za nepřípustný, protože byl již podán Nejvyšším soudem. Soud se opřel o § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a § 64 odst. 4 zákona. Stěžovatel získal postavení vedlejšího účastníka v řízení o návrhu Nejvyššího soudu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského, ve věci ústavní stížnosti M.D., zastoupeného JUDr. L.M., proti nečinnosti Městského soudu v Brně ve věci vedené pod sp. zn. 10 T 28/96, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 269 a § 270 zákona č. 140/1961 Sb., tr. zákona, takto:
Výrok
Ústavní stížnost a návrh se odmítají.
Odůvodnění
: Ve svém podání ze dne 11. 11. 1998 stěžovatel namítá porušení práva domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, případně jiného orgánu, zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Porušení tohoto práva spatřuje ve skutečnosti, že ačkoliv nálezem Ústavního soudu I. ÚS 332/96, ze dne 14. 10. 1997, byl rozsudek Městského soudu v Brně, sp. zn. 10 T 28/96, ze dne 4. 6. 1996, zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena, nebylo ani po roce nařízeno nové projednání věci. Současně stěžovatel navrhuje zrušit ustanovení § 269 a § 270 zák. č. 140/1961 Sb., (dále jen "trestní zákon"), dle ustanovení § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon"), pro rozpor s ustanovením čl. 15 odst. 3 Listiny, které zaručuje právo nevykonávat vojenskou službu pro rozpor se svědomím či náboženským vyznáním. Z vyjádření účastníka Městského soudu v Brně vyplynulo, že v současné době soud čeká na zaslání podkladů nezbytných k zahájené jednání v této věci. Současně poukázal na složitost případu plynoucí i ze skutečnosti rozdílných stanovisek Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR. Podáním ústavní stížnosti jsou činěny výhrady proti nečinnosti soudu. K tomu Ústavní soud připomíná, že z ustanovení § 29 a násl. zákona ČNR č. 436/1991 Sb., vyplývají specifické prostředky k dosažení nápravy při nečinnosti soudu, včetně lhůt pro vyřízení stížností a postup v případě, že stěžovatel není spokojen s tím, jak předseda příslušného soudu stížnost vyřídil. Z podání nevyplývá, že by stěžovatel tyto prostředky uplatnil a proto je třeba v této části považovat stížnost za nepřípustnou dle ustanovení § 75 odst. 1 zákona. Ve věci návrhu na zrušení ustanovení § 269 a § 270 tr. zákona byl podán návrh na zrušení uvedených usnesení též Nejvyšším soudem ČR podle ustanovení § 64 odst. 4 zákona, a sice dne 16. resp. 22. 7. 1998, pod sp. zn. Pl. ÚS 19/98, resp. Pl. ÚS 21/98. Z uvedeného důvodu je i tento návrh nepřípustný a stěžovateli se přiznává postavení vedlejšího účastníka v řízení o návrhu Nejvyššího soudu ČR dle ustanovení § 35 odst. 2 zákona. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost i s ní podaný návrh na zrušení části právního předpisu, podle ustanovení § 43 odst. 1 lit. e) a současně § 43 odst. 2 lit. b), odmítl. Rozhodnutí Ústavního soudu je závazné pro všechny osoby a orgány.
Poučení
Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Eva Zarembová předsedkyně senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.