IV.ÚS 517/99
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože podání stížnosti předčasné. Rozhodnutí o předběžném opatření má mezitímní charakter a nezasažené hmotněprávní právo. Ústavní soud není soudní instancí pro přezkum procesních rozhodnutí. Stížnost je nepřípustná, pokud nenastal zásah do Ústavou zaručených práv.
Rubrum
ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti J. G. a K. H., obě zastoupené JUDr. Z. L., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. srpna 1999, sp. zn. 5 Co 2378/99, ve spojení s usnesením Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 21. června 1999, sp. zn. 2 C 666/97, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Dne 22. října 1999 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, ve lhůtě dle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), kterou stěžovatelky brojily proti shora uvedenému usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvého stupně o předběžném opatření, kterým bylo stěžovatelkám zakázáno, dle ustanovení § 102 o.s.ř., činit jakékoliv právní úkony, jimiž by byly zcizovány či zastavovány uvedené nemovitosti stěžovatelek. V uvedeném postupu stěžovatelky shledávají porušení svých základních práv zaručených v Listině základních práv a svobod (dále jen "Listina"), konkrétně v čl. 11 odst. 1 Listiny, zaručujícím každému vlastnit majetek a dle čl. 11 odst. 4 Listiny, který zaručuje, že vyvlastnění či nucené omezení vlastnického práva je možné jen ve veřejném zájmu, a to za náhradu. Ústavní soud si vyžádal vyjádření účastníka řízení - Krajského soudu v Českých Budějovicích, za který se vyjádřila předsedkyně senátu 5 Co, která uvedla, že postup soudů obou stupňů vycházel z ustanovení § 102 o.s.ř., tedy omezení bylo v souladu se zákonem. Nárok navrhovatelek předběžného opatření byl u soudu osvědčen a proto účastník navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost odmítl. Po zvážení obsahu předložených skutečností dospěl Ústavní soud k následujícím závěrům. Občanský soudní řád ve svém ustanovení § 77 odst. 1 poskytuje dostatečnou ochranu strany dotčené předběžným opatřením. Vzhledem ke skutečnosti, že předběžné opatření má toliko mezitímní charakter, je podání ústavní stížnosti předčasné. Řízení ve věci samé pokračuje před obecným soudem a po jeho skončení pravomocným rozhodnutím a po vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje, teprve by mohlo podání ústavní stížnosti přicházet v úvahu. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti dle čl. 83 Ústavy ČR a není další soudní instancí. Není proto ani oprávněn hodnotit a přezkoumávat rozhodnutí obecných soudů, zvláště procesní povahy, pokud současně nenastal zásah do Ústavou zaručených základních práv a svobod (čl. 87 odst. 1 lit. d) Ústavy). Pokud jde o napadené usnesení, jedná se o rozhodnutí procesní povahy, u kterého lze sice připustit, že do jisté míry mění pozici stěžovatelek, nejsou však ještě dotčena jejich hmotněprávní oprávnění či povinnosti, natož pak práva Ústavou zaručená. K takovému zásahu může dojít až rozhodnutím ve věci samé, proti kterému je právo na soudní ochranu zaručeno. Za daného stavu věcí nelze proto považovat ústavní stížnost za opodstatněný a adekvátní prostředek ochrany práv stěžovatelek. S ohledem na shora uvedené skutečnosti, Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nutné odmítnout, a to podle ustanovení § 43 odst. 1 lit. e) zákona, jako návrh nepřípustný.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona). V Brně dne 22. prosince 1999 JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.