IV.ÚS 518/2000
V PLATNOSTI- KS Plzeň 10 Co 1067/99
- ÚS IV.ÚS 518/2000
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nepodal opravný prostředek proti rozhodnutí okresního soudu. Soud uznal, že náhrada nákladů řízení není závazná, pokud účastník způsobil zastavení řízení svým pochybením. Ústavní soud se nezabýval výsledkem řízení, protože stížnost byla zjevně neopodstatněná. Rozhodnutí bylo založeno na § 43 odst. 1 písm. e) a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Rubrum
IV. ÚS 518/2000 Ústavní soud rozhodl dne 2. října 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti JUDr. V. J., zastoupeného JUDr. B. G., advokátem, proti rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 5. 3. 1999, čj. 19 C 11/99-46, a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 4. 2000, čj. 10 Co 1067/99-70, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ve včas podané stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů, a to proti výroku I. rozsudku okresního soudu (a v rozsahu tohoto výroku i výroku I. rozsudku krajského soudu) a výroku II. rozsudku krajského soudu, týkajících se náhrady nákladů řízení, stěžovatel v podstatě uvádí, že těmito rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a to nepřiznáním náhrady nákladů řízení v důsledku vadné aplikace § 150 o. s. ř. Důvody zvláštního zřetele hodné podle citovaného ustanovení spočívají totiž v sociálních poměrech účastníků řízení, nikoli v jejich právním postupu v jiné věci, která s projednávanou věcí nijak nesouvisí. Z těchto důvodů domáhá se proto zrušení napadených usnesení. Z obsahu spisu 19 C 11/99 Okresního soudu Plzeň - město Ústavní soud zjistil, že již konstatovaným rozsudkem tohoto soudu byla zamítnuta žaloba směřující proti stěžovateli na zaplacení částky 55 097,-- Kč s přísl., přičemž o nákladech řízení bylo výrokem II. rozhodnuto tak, že na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků právo. Pokud jde o výrok o nákladech řízení, odůvodnil okresní soud své rozhodnutí tak, že, i když v dané věci měl stěžovatel zcela úspěch, třeba vzít v úvahu skutečnost, že se dopustil jistého pochybení nedoložením právního zastoupení navrhovatele dle jeho pokynů v jiné věci. Odvolání do tohoto rozsudku podal pouze navrhovatel a o tomto odvolání rozhodl Krajský soud v Plzni již citovaným rozsudkem tak, že rozsudek soudu prvého stupně potvrdil s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, a to v podstatě ze stejných důvodů, jaké uvedl ve svém rozhodnutí okresní soud. Z uvedeného tedy plyne, že stěžovatel proti rozhodnutí okresního soudu, doručenému mu dne 11. 6. 1999, opravný prostředek nepodal a tomto směru nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Pokud pak jde o napadené rozhodnutí odvolacího soudu, stěžovatel zcela přehlíží, že důvody hodnými zvláštního zřetele ve smyslu ustanovení § 150 o. s. ř. se nerozumí pouze sociální poměry účastníků řízení, ale i okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku. Ze spisu je patrno, že k uplatnění takového nároku navrhovatele vedla skutečnost, že podle jeho názoru ve věci sp. zn. 9 C 135/92 Obvodního soudu pro Prahu 1 stěžovatel jako právní zástupce navrhovatele nedoložil včas dle jeho pokynů právní zastoupení, a tím způsobil zastavení dovolacího řízení, a navrhovateli majetkovou újmu. Ústavní soud není další instancí v systému obecných soudů, a řídily-li se tedy tyto soudy v projednávané věci výše uvedenou úvahou, nespatřuje Ústavní soud v projednávané věci žádný důvod ke svému zásahu, a to navíc za situace, kdy stěžovatel nepodáním opravného prostředku způsobil, že krajský soud nemohl reagovat na námitky uváděné teprve v ústavní stížnosti. Všechny uvedené skutečnosti a úvahy se Ústavnímu soudu jeví natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost pro její nepřípustnost (ve vztahu k rozhodnutí okresního soudu) a zjevnou neopodstatněnost (ve vztahu k rozhodnutí krajského soudu) podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout. Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 2. října 2000 JUDr. Vladimír Čermák předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.