IV.ÚS 520/02
V PLATNOSTI- VS Praha 9 To 130/01
- ÚS IV.ÚS 520/02
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože již jednal ve stejné věci, což vyplývá z litispendence podle § 35 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Návrh na přikázání znovu zahájení řízení krajskému soudu byl odmítnut, protože Ústavní soud nemá pravomoc přikazovat jednání nižších soudů. Návrh na náhradu nákladů řízení byl zamítnut, protože nebyly splněny podmínky podle § 62 odst. 4 zákona. Návrh na zrušení ust. § 225 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb. byl odmítnut limine, protože nebyl přípustný.
Rubrum
IV. ÚS 520/02 Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti B. Š., zastoupeného M. Č., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. května 2001, čj. 1 T 35/2000-5148, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. března 2002, sp. zn. 9 To 130/01, a o návrhu na zrušení ust. § 225 odst. 2 zák. č. 141/1961 Sb., v platném znění, ve slově "přísnějšího", t a k t o :
Výrok
Ústavní stížnost a návrh se odmítají.
Odůvodnění
: Návrhem na zahájení řízení, doručeným Ústavnímu soudu dne 29. 7. 2002, se stěžovatel s odkazem na blíže rozvedené výhrady a od nich se odvíjejícím poukazem na porušení svých ústavně zaručených základních práv domáhal (1., 2.) zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů. Současně požadoval, aby (3.) Ústavní soud nálezem přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby ve věci znovu jednal a rozhodl a (4.) uložil tamnímu soudu, aby stěžovateli nahradil náklady řízení před Ústavním soudem. Rovněž podal návrh na zrušení ust. § 225 odst. 2 zák. č. 141/1961 Sb., v platném znění, ve slově "přísnějšího". Ústavní soud v souladu se svou povinností danou zákonem předtím, než přistoupil k vlastnímu věcnému posouzení předmětné ústavní stížnosti, přezkoumal formální (procesní) náležitosti podaného návrhu a v tomto směru učinil následující zjištění. Jak je patrno ze spisu, vedeného u Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 506/02, proti shora označeným rozhodnutím obecných soudů podal stěžovatel již ústavní stížnost datovanou a podanou k poštovní přepravě dnem 19. 7. 2002 a doručenou Ústavnímu soudu dne 22. 7. 2002. Tato je vedena pod výše uvedenou spisovou značkou. Podle ust. § 35 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), je návrh nepřípustný v případě, že Ústavní soud již v téže věci jedná. Podle ustanovení § 27 odst. 2 zákona je řízení zahájeno dnem doručení návrhu Ústavnímu soudu. Z uvedeného je zřejmé, že řízení o ústavní stížnosti proti v záhlaví citovaným rozsudkům bylo zahájeno již dnem 22. 7. 2002, pročež je nutno přijmout závěr, že nyní posuzovaná ústavní stížnost je v tomto rozsahu věcného projednání nezpůsobilá pro překážku litispendence (věci zahájené). Jelikož v dané věci nastala situace předpokládaná ust. § 35 odst. 2 zákona, Ústavní soud ústavní stížnost ve vztahu k návrhovému žádání pod bodem 1. a 2. pro nepřípustnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona]. Pokud se stěžovatel dále domáhal uložení zmíněné povinnosti obecnému soudu (ad 3.), odhlédnuto již od toho, že bez vyhovění návrhu v části 1. a 2. by postrádalo jakoukoliv logiku, Ústavní soud není k projednání takového návrhu příslušný, a proto byl odmítnut dle ust. § 43 odst. 1 písm. d) zákona. Je třeba v této souvislosti poukázat na to, že Ústavní soud je jakožto orgán veřejné moci a coby orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) povinen při své činnosti respektovat též jednu ze základních zásad právního státu, jíž je uplatňování státní moci jen v případech, mezích a způsoby, které stanoví zákon (čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). V dané věci, s ohledem na návrhové žádání stěžovatele (jím předestřený petit), je z hlediska kompetenčního určující ust. § 82 odst. 3 písm. a) a b) zákona, dle něhož, bylo-li vyhověno ústavní stížnosti fyzické nebo právnické osoby podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, Ústavní soud zruší napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci, nebo jestliže porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody spočívalo v jiném zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, zakáže příslušnému státnímu orgánu, aby v porušování práva a svobody pokračoval, a přikáže mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením. Domáhá-li se tedy stěžovatel v rámci svého návrhu mj. vydání rozhodnutí, jímž by Ústavní soud uložil povinnost směřující k plnění ("přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby ve věci znovu jednal a rozhodl"), je nutno konstatovat, že se v daném případě jedná o návrh, resp. takovým způsobem formulovaný petit, který Ústavní soud nemůže při své rozhodovací činnosti reflektovat, tj. k vydání jemu korespondujícího rozhodnutí, jak vyplývá z toho, co bylo uvedeno, není oprávněn (Ústavní soud může výrokem svého rozhodnutí uložit, kromě zákazu v pokračování porušování práva a svobody, toliko již zmíněnou povinnost obnovit stav před porušením ústavně zaručeného základního práva nebo svobody, pokud k němu došlo). Nadto je třeba zdůraznit, že výrok ve smyslu citovaného § 82 odst. 2 písm. b) zákona by Ústavní soud mohl vydat pouze tehdy, jestliže by porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody spočívalo v jiném zásahu orgánu veřejné moci než je rozhodnutí, jak jej napadá stěžovatel. Náklady řízení (ad 4.) stěžovateli Ústavní soud nepřiznal, neboť nebyly splněny předpoklady k tomu nezbytné (§ 62 odst. 4 zákona). Pokud se jedná o spojený návrh požadující zrušení ust. § 225 odst. 2 zák. č. 141/1961 Sb., v platném znění, ve slově "přísnějšího", tento Ústavní soud podle § 43 odst. 2 písm. b) zákona odmítl a limine, neboť v tomto směru sdílí osud ústavní stížnosti (srov. usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 101/95, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, Sv. 4, č. 22).
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 7. května 2003 JUDr. Pavel Varvařovský, v.r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.