IV.ÚS 548/05
V PLATNOSTI- KS Ostrava 16 Co 86/2005
- ÚS IV.ÚS 548/05
Citované zákony (2)
Rubrum
ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v neveřejném jednání soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci ústavní stížnosti společnosti PROFISTAV Praha, s.r.o., se sídlem Praha 4, Bělčická 2842/15, IČ 25 12 88 17, právně zastoupené Mgr. Ivanem Courtonem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 10, Minská 15, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. března 2005, sp. zn. 16 Co 86/2005, takto :
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Dne 19. srpna 2005 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, kterým se stěžovatelka domáhala zrušení shora označeného usnesení krajského soudu, jímž byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. prosince 2002, sp. zn. 11 C 253/92, a věc byla vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Rozsudkem bylo vyhověno návrhu stěžovatele na náhradu škody vůči 25 žalovaným, v celkové výši 309.335,- Kč. Rozsudek napadli pouze tři žalovaní, avšak krajský soud zrušil rozsudek celý. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že uvedený postup nebyl správný, neboť ve vztahu s osobám, které nepodaly odvolání nabyl rozsudek právní moci, a nebylo tedy možné, aby takový rozsudek byl zrušen. Z přiloženého usnesení je zřejmé, že důvodem, pro který krajský soud zrušil rozsudek, byla skutečnost, že stěžovatelka nebyla původním subjektem, který podal žalobu. Ačkoliv podle soudu prvého stupně došlo k tzv. singulární sukcesi, neshledal krajský soud v provedeném řízení pro takovýto závěr oporu, a proto měl být účastníkem řízení rovněž původní žalobce. Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuelních věcech jsou v ČR vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem; především tedy procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících řízení. Dle ustanovení § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "Zákon"), je ústavní stížnost oprávněn podat každý, kdo tvrdí, že pravomocným rozhodnutím orgánu veřejné moci bylo zasaženo do jeho základních práv a svobod, a to za splnění několika zákonných podmínek. Mezi tyto podmínky patří ustanovení § 75 odst. 1 Zákona které stanoví, že ústavní stížnost není přípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. V daném případě odvolací soud dospěl k závěru, že řízení trpělo podstatnou odstranitelnou vadou. Za této situace zrušil původní rozhodnutí a věc vrátil k dalšímu řízení. V řízení bude zjevně nutné odstranit vadu, jíž řízení trpí. Teprve poté bude soud rozhodovat o věci samé, přičemž stěžovatelce bude zachován výběr opravných procesních prostředků, které jí zákon poskytuje. S přihlédnutím k těmto okolnostem je třeba považovat ústavní stížnost za podanou předčasně a tedy jako na nepřípustnou. Za těchto okolností proto Ústavní soud, aniž by činil další kroky v řízení, ústavní stížnost odmítl z důvodu její nepřípustnosti dle ustanovení § 43 odst. 1 lit. e) Zákona.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 Zákona). V Brně dne 7. září 2005 JUDr. Vlasta Formánková soudkyně zpravodajka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.