IV.ÚS 56/07

Rubrum

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ve věci návrhu M. K.,právně zastoupeného advokátem JUDr. Robertem Jonákem, Žižkova 280, Havlíčkův Brod, takto:

Výrok

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

I. Ústavnímu soudu bylo dne 8. 1. 2007 doručeno podání, jímž se navrhovatel domáhal vyslovení zákazu provedení důkazu záznamem o odposlechu telekomunikačního provozu účastnických telefonní stanic č. 420 604 576 538, č. 420 732 664 038 a č. 420 731 722 518, pořízených na základě příkazů vydaných Okresním soudem ve Svitavách dne 2. 6. 2005 pod č.j. 2 Nt 175/2005/V, dne 26. 7. 2005 pod č.j. 2 Nt 177/2005/V a dne 6. 9. 2005 pod č.j. 2 Nt 178/2005/V a č.j. 2 Nt 179/2005/V. Navrhovatel je toho názoru, že výše uvedené odposlechy telefonních stanic byly provedeny v rozporu se zákonem a jejich využitím v soudním řízením, co by důkazního prostředku, by mohlo dojít k zásahu do jeho základních práv a svobod garantovaných čl. 13, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 Listiny základních práv a svobod. K uvedenému návrhu Ústavní soud konstatuje, že mu v zásadě nepřísluší zasahovat do probíhajícího procesu dokazování před obecnými soudy. Rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do výlučné pravomoci obecného soudu. Je na jeho úvaze, jakými důkazními prostředky bude v souladu se zákonem a ústavním pořádkem objasňovat určitou okolnost, která je právně významná pro zjištění skutkového stavu. Není v pravomoci Ústavního soudu předjímat připuštění či nepřipuštění toho kterého důkazu, či možné porušení základních práv účastníků řízení ze strany soudu. Ochrana základních práv a svobod není svěřena jen soudu Ústavnímu, ale též soudům obecným, které jsou ve své činnosti vázány premisami spravedlivého procesu, z něhož plyne i požadavek na zákonnost důkazů a celého procesu dokazování. Výše uvedené principy jsou obecným soudům známy a nelze apriorně vycházet z toho, že je tyto poruší. Je třeba připomenout, že v řízení před Ústavním soudem lze brojit jen proti aktuálnímu či trvajícímu zásahu veřejné moci, za což návrh státního zástupce na provedení určitých důkazů považovat nelze. K tomu srovnej též V. Šimíček, Ústavní stížnost, Linde, 2. vydání, str.

96. Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než výše uvedený návrh odmítnout pro nepřípustnost, a to v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. ledna 2007 Michaela Židlická soudce zpravodaj