IV.ÚS 56/99
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nebyl účastníkem řízení, jehož rozhodnutí bylo napadáno. Soud konstatoval, že podatelé ústavní stížnosti musí být účastníky řízení, což uvedený stěžovatel nebyl. Dále upozornil, že stejné rozhodnutí bylo již dříve odmítnuto jako neopodstatněné. Ústavní soud se opřel o § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Fondu národního majetku ČR, zastoupeného JUDr. J. M., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 1998, č.j. 14 Co 419, 449/98-188, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 11. 11. 1997, č.j. 14 C 222/92-162, ve znění usnesení ze dne 2. 6. 1998, sp. zn. 14 C 222/92, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Dne 2. 2. 1999 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 1998, č.j. 14 Co 419, 449/98-188, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 11. 11. 1997, č.j. 14 C 222/92-162, ve znění usnesení ze dne 2. 6. 1998. Uvedeným rozsudkem odvolacího soudu byl v právní věci žalobce V. P. proti žalované K. Praha, a.s., o vydání specifikovaných nemovitostí, za vedlejší účasti stěžovatele na straně žalované, potvrzen rozsudek soudu I. stupně ve věci samé, a změněn ve výroku o nákladech řízení. Dne 2. 4. 1999 byl Ústavnímu soudu doručen doplněk č. 1 ústavní stížnosti, spolu s návrhem na přednostní projednání ústavní stížnosti ve smyslu § 39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"). Stěžovatel je přesvědčen, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), právo na právní jistotu podle čl. 1 Ústavy České republiky ("Ústava") a právo na nerušené vlastnictví zakotvené v čl. 11 odst. 1 a 3 Listiny. Ústavní soud především konstatuje, že stěžovatel nebyl účastníkem řízení, jež vyústilo v napadené pravomocné rozhodnutí. Jak v ústavní stížnosti sám uvedl, v řízení měl postavení vedlejšího účastníka, a to od vstupu do odvolacího řízení z vlastního podnětu (§ 93 odst. 2 o.s.ř.), přičemž ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona k podání ústavní stížnosti je aktivně legitimována pouze fyzická nebo právnická osoba, jež byla účastníkem řízení, z něhož pravomocné rozhodnutí vzešlo. Jedná se tedy o stížnost podanou osobou zjevně neoprávněnou (§ 43 odst. 1 písm. c) zákona). Dále Ústavní soud uvádí, že ze spisu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 9/99 bylo zjištěno, že usnesením Ústavního soudu ze dne 23. 3. 1999 byl jako neopodstatněný odmítnut návrh K. Praha, a.s. směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 1998, č.j. 14 Co 419,449/98-188, tj. vůči stejnému rozhodnutí, proti němuž směřuje i tato ústavní stížnost. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud návrh podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona odmítl.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 12. 4. 1999 JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.