IV.ÚS 566/01
V PLATNOSTI- VS Olomouc 3 To 9/2001
- ÚS IV.ÚS 566/01
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po uplynutí šedesátidenní lhůty stanovené zákonem. Lhůta začala po doručení rozsudku Vrchního soudu, který byl v rozhodném období doručen. Soud uvedl, že lhůta podle § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu je nepřekročitelná a její marné uplynutí nelze zhojit. Rozhodnutí bylo založeno na formální nepřípustnosti stížnosti, nikoli na jejím věcném obsahu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Z.H., zastoupeného JUDr. P.H., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 2. 2001, sp. zn. 3 To 9/2001, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
: Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 24. 9. 2001 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 2. 2001, sp. zn. 3 To 9/2001, kterým mj. bylo jako nedůvodné zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2000,č.j. 2 T 28/99-1278 a nově rozhodnuto tak, že stěžovateli byl uložen podle § 235 odst. 3 tr.zák. trest odnětí svobody v trvání pěti roků. Stěžovatel tvrdí, že napadeným rozsudkem, stejně jako v řízení před soudem prvého stupně a v řízení přípravném, bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), a to tím, že důkazy proti němu, tak jak je orgány činné v trestním řízení provedly, byly vyhodnoceny jednostranně, přičemž v odůvodnění byly akcentovány ty části výpovědi svědků, které svědčí v jeho neprospěch. Má za to, že došlo i k porušení zásady presumpce neviny a práva na obhajobu (čl. 40 odst. 2 Listiny, čl. 14 odst. 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, čl. 1 a čl. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je podána po lhůtě stanovené pro její podání. Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy (§ 75 odst. 1 zákona). V daném případě byl napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 2. 2001, sp. zn. 3 To 9/2001 stěžovateli doručen dne 18. 7. 2001, což bylo potvrzeno sdělením Nejvyššího státního zastupitelství ČR, v jehož dispozici je nyní předmětný soudní spis, ze dne 19. 10. 2001. Uvedeným dnem doručení započala běžet zákonná šedesátidenní lhůta pro podání ústavní stížnosti, jež uplynula v pondělí dne 17. 9. 2001. Stížnost však byla podána k poštovní přepravě v pátek dne 21. 9. 2001, tudíž evidentně po uplynutí stanovené lhůty. Šedesátidenní lhůta obsažená v ust. § 72 odst. 2 zákona je nepřekročitelná, její marné uplynutí zákon neumožňuje jakkoliv zhojit, a tímto zákonem je Ústavní soud vázán (čl. 88 odst. 1 a 2 Ústavy České republiky). S ohledem na výše uvedené Ústavní soud návrh podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona odmítl jako návrh podaný opožděně.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 8. listopadu 2001 JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.