Ústavní soud · Usnesení

IV.ÚS 573/02

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2002-09-16 · odmítnuto pro nedodržení lhůty - § 43/1/b) · ECLI:CZ:US:2002:4.US.573.02

  1. KS Plzeň 19 C 2/2000-40
  2. VS Praha 1 Co 111/2001-69
  3. ÚS IV.ÚS 573/02
Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po uplynutí šedesátidenní lhůty stanovené zákonem. Lhůta začíná dnem doručení posledního rozhodnutí, které zákon poskytuje jako prostředek ochrany práva. Návrh na obnovu řízení nezahrnuje se mezi tyto prostředky. Soud se opřel o § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., podle něhož je opožděná stížnost nepřípustná.

Rubrum

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti Ing. J. R., zastoupeného JUDr. J. N., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2001, čj. 1 Co 111/2001-69 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 10. 2000, čj. 19 C 2/2000-40, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 26. 8. 2002 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2001, čj. 1 Co 111/2001-69 a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 10. 2000, čj. 19 C 2/2000-40, vydané v řízení o ochranu osobnosti. Stěžovatel tvrdí, že napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo zakotvené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. K žádosti Ústavního soudu Krajský soud v Plzni dopisem ze dne 10. 9. 2002 sdělil, že napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2001, čj. 1 Co 111/2001-69 byl doručen do vlastních rukou JUDr. J. K., který byl ve věci právním zástupcem stěžovatele, dne 28. 12. 2001. Ústavní soud po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je podána po lhůtě stanovené pro její podání. Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení (§ 75 odst. 1 zákona). V daném případě byl napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze doručen právnímu zástupci stěžovatele v prosinci 2001, přičemž ústavní stížnosti byla podána k poštovní přepravě dne 24. srpna 2002, tudíž evidentně po uplynutí stanovené lhůty. Šedesátidenní lhůta obsažená v ust. § 72 odst. 2 zákona je nepřekročitelná, její marné uplynutí zákon neumožňuje jakkoliv zhojit, a tímto zákonem je Ústavní soud vázán (čl. 88 odst. 1 a 2 Ústavy České republiky). S ohledem na výše uvedené Ústavní soud návrh podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl jako návrh podaný opožděně.

Poučení

Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 16. září 2002 JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj

Dotčená ustanovení

Občanský soudní řád 99/1963 Sb.
Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Protokolů na tuto Úmluvu navazujících 209/1992 Sb.
Ústava České republiky 1/1993 Sb.
Zákon o Ústavním soudu 182/1993 Sb.
Usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součástí ústavního pořádku České republiky 2/1993 Sb.

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.