Ústavní soud · Usnesení

IV.ÚS 594/01

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2001-10-23 · odmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e) · ECLI:CZ:US:2001:4.US.594.01

  1. MS Praha 1 T 12/97
  2. ÚS IV.ÚS 594/01
Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nevyčerpal příslušné procesní prostředky. Rozsudek soudu I. stupně byl stále nepravomocný, proti němuž bylo možné podat odvolání. Soud se opřel o § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, pokud nejsou vyčerpány všechny procesní prostředky. Vzhledem k tomu, že odvolání bylo podáno v souladu s právním řádem, nebyla ústavní stížnost přípustná.

Rubrum

IV. ÚS 594/01 Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti J.H., zastoupeného JUDr. J.S., proti rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 1 T 12/97, ze dne 6. 8. 2001, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

: Stěžovatel se svou ústavní stížností, s odvoláním na porušení práv zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, z důvodů podrobně rozvedených, domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí Městského soudu v Praze, které však, jak patrno z obsahu ústavní stížnosti i připojených příloh, je rozhodnutím soudu I. stupně, proti němuž je přípustný opravný prostředek. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Jak je patrno ze shora uvedeného, napadá stěžovatel dosud nepravomocné rozhodnutí soudu I. stupně, proti němuž je přípustné odvolání, které také - jak bylo zjištěno z přiložené kopie odvolání - stěžovatel dne 10. 9. 2001 podal. Za uvedeného stavu je proto třeba považovat ústavní stížnost stěžovatele, domáhající se zrušení rozsudku soudu I. stupně, za nepřípustnou, neboť v jeho případě dosud nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Aplikace ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v daném případě nepřichází v úvahu, neboť z ničeho nelze dovodit, že by podaná ústavní stížnost svým významem podstatně přesahovala vlastní zájmy stěžovatele [písm. a) citovaného ustanovení], v opravném řízení pak zatím k žádným průtahům nedošlo, neboť odvolání bylo podáno teprve dne 10. 9. 2001 [písm. b) citovaného ustanovení]. Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost stěžovatele - v jejímž petitu, jímž je Ústavní soud vázán, se stěžovatel domáhá zrušení nepravomocného rozsudku soudu I. stupně - odmítnuta jako nepřípustná podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Pro úplnost třeba dodat, že pokud stěžovatel v důvodech ústavní stížnosti zmiňuje nezvykle dlouhé projednávání trestní věci, pak by mohlo jít případně o "jiný zásah" orgánu veřejné moci, v takovém případě však měl tomuto svému tvrzení přizpůsobit i navrhovaný petit nálezu.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. října 2001 JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj

Dotčená ustanovení

Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád) 141/1961 Sb.
Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Protokolů na tuto Úmluvu navazujících 209/1992 Sb.
Zákon o Ústavním soudu 182/1993 Sb.
Usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součástí ústavního pořádku České republiky 2/1993 Sb.

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.