IV.ÚS 596/99
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Stěžovatel se domáhal zrušení rozsudku, který potvrdil rozhodnutí pozemkového úřadu o vlastnictví nemovitostí. Soud uznal, že stěžovatel měl možnost podat ústavní stížnost proti předcházejícím rozhodnutím orgánů veřejné moci, ale nevyužil této příležitosti. Závěr byl, že porušení práva na spravedlivý proces nelze zprostředkovaně vyšetřit prostřednictvím stížnosti proti následnému rozhodnutí.
Rubrum
IV. ÚS 596/99 Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti J. N., zastoupeného JUDr. J. N., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 9. 1999, sp. zn. 10 Ca 204/99, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích jako účastníka řízení, t a k t o :
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 9. 1999, sp. zn. 10 Ca 204/99, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu v Jindřichově Hradci, okresního pozemkového úřadu, ze dne 1. 6. 1999, čj. PÚ 2268/99 OÚ 193/C, kterým bylo rozhodnuto, že stěžovatel je vlastníkem nemovitostí ve výroku cit. rozhodnutí blíže specifikovaných. V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel rekapituluje rozhodnutí orgánů veřejné moci, týkající se rozhodování o jeho restitučních nárocích podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o půdě") . Z obsahu ústavní stížnosti, k ní připojených příloh a vyžádaného spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 10 CA 204/99, vyplývá, že stěžovatel uplatnil restituční nároky podle zákona o půdě. Výhrady stěžovatele k dosavadnímu postupu orgánů veřejné moci ve věci dosud rozhodujících směřují k rozhodnutím, která časově následovala po rozhodnutí pozemkového úřadu o schválení dohody o vydání nemovitostí stěžovatele povinnými osobami ze dne 25. 4. 1994, čj. PÚ 2659/94-Vo. Jmenovitě uvádí své připomínky k rozhodnutí Ministerstva zemědělství-Ústředního pozemkového úřadu, ze dne 12. 2. 1996, čj. 371/96-3152, kterým bylo zrušeno výše citované rozhodnutí pozemkového úřadu o schválení dohody o vydání nemovitostí, a to zejména ve vztahu k legitimaci ing. Hlávky k podání odvolání, když tento, podle jeho názoru, nebyl účastníkem řízení a jemuž bylo z důvodů stěžovateli neznámých rozhodnutí doručováno. Následně pak zpochybňuje i zákonnost navazujících rozhodnutí orgánů veřejné moci, neboť podle jeho názoru dalšímu rozhodování pozemkového úřadu o jeho restitučních nárocích bránila překážka věci rozhodnuté. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud"), jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvádí, že nesdílí názor stěžovatele, že postupem krajského soudu bylo porušeno jeho ústavně zakotvené právo v čl. 36 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny, neboť jeho věc byla soudem projednána veřejně, spravedlivě v přiměřené lhůtě nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodl o právech stěžovatele. Krajský soud současně stručně rekapituluje rozhodnutí, která byla ve vztahu k restituční věci stěžovatele vydána a odůvodňuje, proč nebyl oprávněn v řízení o opravném prostředku směřujícím proti rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne 1. 6. 1999, čj. PÚ 2268/99 0Ú 193/C, přezkoumávat jejich obsah a zákonnost. Poté, co se Ústavní soud seznámil se spisovým materiálem, dospěl při posuzování tvrzení stěžovatele o porušení jeho práva na spravedlivý proces k závěru, že ústavní stížnost není důvodná. Je třeba přisvědčit názoru krajského soudu v tom, že v rámci řízení o opravném prostředku, směřujícímu proti rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne 1. 6. 1999, čj. PÚ 2268/99 OÚ 193/C, kterým byl stěžovatel určen jako vlastník nemovitostí ve výrokové části tohoto rozhodnutí konkrétně označených, které bylo krajským soudem potvrzeno, nemohlo dojít k porušení jeho práva na spravedlivý proces. To, že pozemkový úřad a krajský soud při svém rozhodování respektovaly obsah časově a věcně předcházejících rozhodnutí orgánů veřejné moci, týkajících se restituční věci stěžovatele, je třeba z pozice ústavně právní vidět jako respektování ústavně zaručených práv stěžovatele. Pro úplnost pohledu na výhrady stěžovatele k těmto rozhodnutím z hlediska jejich případné neústavnosti je třeba zdůraznit, že bylo na stěžovateli, aby proti nim směřoval, a to ve lhůtách vyplývajících ze zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, svoji ústavní stížnost. Za situace, kdy tak neučinil, není posuzování jejich obsahu ve vztahu k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele na spravedlivý proces již možné, a to ani zprostředkovaně, prostřednictvím rozhodování o ústavnosti rozsudku krajského soudu ze dne 29. 9. 1999, čj. 10 Ca 204/99-25, vůči kterému je směřována tato ústavní stížnost. Ze všech výše uvedených důvodů nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. května 2000 JUDr. Vladimír Čermák předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.