IV.ÚS 598/01
V PLATNOSTI- MS Praha 14 Nc 768/2000-56
- ÚS IV.ÚS 598/01
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po uplynutí 60denní lhůty stanovené zákonem. Soud uvedl, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, neboť proti rozhodnutí prvního stupně mohl podat odvolání. Ústavní soud nemá pravomoc posuzovat opodstatněnost námitky podjatosti soudkyně ani rozhodovat o přerušení řízení. Stížnost byla odmítnuta z důvodu nepřípustnosti, neúčelnosti výzvy k odstranění vad a nesouhlasu s příslušností.
Rubrum
IV. ÚS 598/01 Ústavní soud rozhodl dne 5. listopadu 2001 ve věci ústavní stížnosti ing. P.C., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2001, sp. zn. 14 Nc 768/2000, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
: V ústavní stížnosti ze dne 5. 10. 2001 stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud nálezem 1) vyslovil, že v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. 9 C 7/2000 byla poškozena a upřena mu jeho základní práva, 2) zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2001, čj. 14 Nc 768/2000-56, 3) určil, že námitka podjatosti soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 9 JUDr. H., ze dne 7. 11. 2000 je opodstatněná, 4) určil, že jsou opodstatněné důvody nebezpečí ohrožení nestranného soudního řízení, rovného postavení a poškození práv odpůrců a 5) určil, že k zachování práv a zákonnosti se řízení sp. zn. 9 C 7/2000 přeruší na dobu 12 měsíců z důvodu prošetření trestních oznámení odpůrce. Dotazem u Obvodního soudu pro Prahu 9 Ústavní soud zjistil, že ve věci vedené pod sp. zn. 9 C 7/2000 byl dne 12. 10. 2001 vydán rozsudek, proti kterému je možno podat odvolání k Městskému soudu v Praze. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Namítá-li stěžovatel porušení svých základních práv v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 9 C 7/2000 (bod 1. a 4. petitu ústavní stížnosti), je jeho ústavní stížnost nepřípustná, neboť dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých práv, když proti rozsudku soudu prvého stupně může podat odvolání a svoje námitky může uplatnit v řízení před odvolacím soudem. Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Jak Ústavní soud zjistil ze svého spisu, sp. zn. II.ÚS 234/01, stěžovatel napadl usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2001 již ústavní stížností ze dne 8. 4. 2001, ke které napadené usnesení připojil. Ústavní soud tuto ústavní stížnost odmítl z důvodu neodstranění vad návrhu. V projednávané věci Ústavní soud nepovažoval za potřebné ověřovat přesný den doručení rozhodnutí Městského soudu v Praze stěžovateli ke zjištění 60 denní lhůty k podání ústavní stížnosti, neboť, i kdyby to měl být nejpozději 8. duben 2001, je evidentní, že lhůta k podání ústavní stížnosti, evidované pod sp. zn. IV.ÚS 598/01 a podané k poštovní přepravě dne 13. 10. 2001, již uplynula. Neodmítne-li Ústavní soud ústavní stížnost z důvodů uvedených v ustanovení § 43 odst. 1, 2 zákona o Ústavním soudu, rozhodne nálezem, kterým ústavní stížnosti zcela vyhoví nebo ústavní stížnost zamítne, anebo jí zčásti vyhoví a zčásti ji zamítne (§ 82 zákona o Ústavním soudu). Vyhoví-li Ústavní soud ústavní stížnosti, buďto napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci zruší nebo zakáže tomuto orgánu, aby v porušování práva a svobody pokračoval a přikáže mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením. Z uvedeného je zřejmé, že Ústavnímu soudu nepřísluší posuzovat opodstatněnost námitky podjatosti soudce obecného soudu, či určovat, že řízení před obecným soudem má být přerušeno (bod 3 a 5 petitu ústavní stížnosti). Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b), d) a e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítl jednak z důvodu, že návrh byl podán po lhůtě stanovené zákonem, jednak z důvodu, že jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, a konečně z důvodu, že podaný návrh je nepřípustný. Stěžovatel nebyl při podání ústavní stížnosti zastoupen advokátem ve smyslu ustanovení § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, avšak vzhledem ke shora uvedenému se Ústavnímu soudu nejevilo účelným vyzývati stěžovatele k odstranění vad návrhu. Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 5. listopadu 2001 JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.