IV.ÚS 604/06
V PLATNOSTI- MS Praha 32 C 135/2005
- VS Praha 1 Co 90/2006-56
- ÚS IV.ÚS 604/06
Citované zákony (3)
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 1. listopadu 2006 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti MUDr. K. G., zastoupené JUDr. Pavlem Čadrou, advokátem, Advokátní kancelář Praha 2, Karlovo nám. 28, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5.6.2006, č.j. 1 Co 90/2006-56, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27.2.2006, č.j. 32 C 135/2005-47, takto :
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 18.9.2006 se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena její základní práva a svobody zakotvená v čl. 1, čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 3, 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 4, čl. 90 Ústavy ČR, čl. 6 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách (dále jen "Úmluva") a čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy obou instancí, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovatelce i ostatním účastníkům řízení známy. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti nesouhlasí s právním názorem Vrchního soudu v Praze, kterým bylo potvrzeno napadené usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení. Tento právní názor spočívá v tom, že jestliže stěžovatelka k výzvě soudu nejen ve lhůtě dané soudem, ale i do doby rozhodování soudu, soudní poplatek nezaplatila, postupoval soud prvního stupně správně podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen "zákon o soudních poplatcích"), když řízení zastavil. Stěžovatelka má za to, že jí byl odmítnut přístup k soudu zaručený čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť soudy vůbec nejednaly o věci samé, a rozhodly tak v její neprospěch. Stěžovatelka dále obsáhle uvádí skutkové okolnosti případu týkající se tvrzeného zásahu do jejích osobnostních práv a konstatuje odmítnutí její žádosti o osvobození od soudních poplatků obecnými soudy. Ústavní soud se v projednávané věci může soustředit pouze na ústavněprávní přezkum napadených rozhodnutí. Ústavní soud tedy nemůže znovu přehodnocovat důvody odmítnutí osvobození od soudních poplatků či dokonce vlastní meritum věci spočívající v tvrzeném zásahu do osobnostních práv; argumenty stěžovatelky směřující k těmto aspektům případu jsou v daném řízení irelevantní. V projednávaném případě je nesporné, že nedošlo ze strany stěžovatelky k zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu. V takovém případě ukládá ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích povinnost soudu určit poplatníkovi lhůtu k zaplacení poplatku a po marném uplynutí lhůty řízení zastavit. Úprava poplatkové povinnosti či osvobození od ní, provedená zákonem o soudních poplatcích představuje jeden ze základních momentů podmiňujících právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Stanovil-li totiž zákon v tomto směru pevná pravidla umožňující přístup k soudu také splněním v něm obsažených podmínek, potom tyto podmínky musí respektovat nejen ten, kdo se dovolává práva na soudní ochranu, ale také stát prostřednictvím orgánu soudní moci (srov. IV. ÚS 162/99, Sb.n.u.ÚS, Svazek č.15, Nález č.104, str.53). Tato povinnost mimo jiné vyplývá i z ustanovení čl. 95 odst. 1 Ústavy, které stanoví, že soudce je při svém rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu. V projednávaném případu lze konstatovat, že postup soudu je přesně určen zákonem o soudních poplatcích a ukládá mu po marném uplynutí lhůty k zaplacení soudního poplatku řízení zastavit bez možnosti volného uvážení. Relevantní ustanovení zákona o soudních poplatcích nepovažuje přitom Ústavní soud za rozporná s ústavním pořádkem. Postup obecných soudů byl tedy v souladu se zákonnou úpravou a Ústavní soud neshledal jejich vykročení z rámce zákonnosti, natož ústavnosti. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud stěžovatelčinu ústavní stížnost odmítl dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, pro zjevnou neopodstatněnost.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 1. listopadu 2006 Vlasta Formánková předsedkyně senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.