IV.ÚS 614/18

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů Jana Kalvody, advokáta a obchodní společnosti DIAG HUMAN SE, sídlem Landstrasse 33, Vaduz, Lichtenštejnské knížectví, zastoupených JUDr. Ivou Kunz Duchoňovou, advokátkou, sídlem Kořenského 1107/15, Praha 5 - Smíchov, o vyloučení soudců z projednávání a rozhodování věci, takto:

Výrok

Soudce Jan Filip a soudce Jan Musil nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn.

IV. ÚS 614/18.

Odůvodnění

V doplnění své ústavní stížnosti ze dne 21. 2. 2018 stěžovatelé vznesli námitku podjatosti soudů prof. JUDr. Jana Filipa, CSc. a prof. JUDr. Jana Musila, CSc. Uvedení soudci rozhodovali o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. III. ÚS 3547/12, přičemž o ní podle stěžovatelů rozhodli odmítavým usnesením, aniž v řízení provedli jakýkoli důkaz, tedy v prvé řadě předmětným procesním spisem. Důvodem podjatosti pak má být v návaznosti na to skutečnost, že stěžovatelé považovali takový postup za nepřípustný, a proto podali předsedovi Ústavního soudu podnět ke kárnému postihu jmenovaných soudců. Tento podnět byl předsedou Ústavního soudu odmítnut přípisem pod sp. zn. SPR ÚS 859/13. Podle § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Soudce Jan Filip ve svém vyjádření zdůraznil, že k dané věci, jež je předmětem řízení, stejně jako ke stěžovatelům a jejich právní zástupkyni, jakož i jiným účastníkům tohoto řízení nemá žádný osobní vztah, a proto se necítí být podjatý. Současně uvedl, že obsah podnětu stěžovatelů ke kárnému řízení mu dosud nebyl znám. Obdobně se vyjádřil i soudce Jan Musil, jenž zdůraznil, že podnětem ke kárnému řízení nebyl nijak osobně dotčen a nepociťuje ke stěžovatelům žádnou averzi; taktéž on se proto necítí být podjatý. Z výše uvedeného je zřejmé, že s výjimkou předmětného podnětu ke kárnému řízení ani stěžovatelé v doplnění své ústavní stížnosti neuvádějí žádné skutečnosti, jež by mohly vést k úsudku, že jmenovaní soudci jsou pro poměr k věci nebo k účastníkům řízení podjatí. Spatřují-li stěžovatelé důvod podjatosti soudců v tom, že vůči nim podali v minulosti podnět ke kárnému řízení, postačí nad rámec skutečností uvedených v přípisu předsedy Ústavního soudu sp. zn. SPR ÚS 859/13 připomenout, že měl-li by být - obecně vzato - podjatý každý soudce Ústavního soudu, na nějž by byl daným stěžovatelem podán podnět ke kárnému řízení, mohli by být v konečném důsledku buď všichni soudci Ústavního soudu podjatí, nebo by mohla naopak nastat obdobně absurdní situace, kdy by si tímto způsobem postupným vylučováním jednotlivých soudců takový stěžovatel "nakonfiguroval" z jeho pohledu nejvhodnější trojici soudců. Bez nutnosti podrobnějšího odůvodnění je tedy zřejmé, že takový přístup by byl ve zjevném rozporu s čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Samotná skutečnost, že proti uvedeným soudcům směřovali stěžovatelé v minulosti svůj (neúspěšný) podnět ke kárnému postihu, proto nemůže zakládat jejich podjatost v dané věci. Jelikož stěžovatelé žádný jiný relevantní důvod podjatosti jimi odmítaných soudců neuvádějí, rozhodl třetí senát Ústavního soudu tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. března 2018 Radovan Suchánek v.r. předseda senátu