IV.ÚS 62/14
V PLATNOSTI- NSS 5 Afs 51/2013-29
- ÚS IV.ÚS 62/14
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost společnosti provozující fotovoltaickou elektrárnu, která se domáhala náhrady neuhrazené částky za dodanou elektřinu. Soud uvedl, že stížnost je zjevně neopodstatněná, protože podání stejných námitků již bylo v minulosti zamítnuto. Ústavní soud odkázal na svá již dříve vydána usnesení, která se týkala podobných období a podobných nároků. Rozhodnutí bylo vydáno mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků, na základě § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Rubrum
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti společnosti SOLAR PROJEKT, s.r.o., IČ 280 92 724, se sídlem Brno, Olomoucká 3419/7, právně zastoupené JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem se sídlem advokátní kanceláře Pásek Honěk & partners, Brno, Lidická 57, směřující proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 30. října 2012, č.j. 7959/12-1200, a rozsudkům Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. dubna 2013, č.j. 10 Af 6/2013-35, a Nejvyššího správního soudu ze dne 24. října 2013, č.j. 5 Afs 51/2013-29, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla narušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odstavci 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), v čl. 6 odstavci 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a v čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, publikovaného společně s Úmluvou pod č. 209/1992 Sb. Finanční úřad v Českých Budějovicích rozhodnutím ze dne 21. srpna 2012, č.j. 412988/12/077910302673, zamítnul stížnosti stěžovatelky. Její odvolání Finanční ředitelství v Českých Budějovicích citovaným rozhodnutím zamítlo a napadená rozhodnutí správce daně potvrdilo. Následnou správní žalobu výše uvedeným rozsudkem Krajský soud v Českých Budějovicích zamítl. Napadeným rozsudkem Nejvyššího soudu byla následně zamítnuta i její kasační stížnost. Stěžovatelka, provozovatelka fotovoltaické elektrárny, se domáhala od smluvního odběratele úhrady elektrické energie za období od 1. do 31. května 2012, avšak požadovaná částka jí však nebyla uhrazena v plné výši, a to s odkazem na odvod dle ustanovení § 7a a násl. zákona č. 180/2005, Sb., o podpoře využívání obnovitelných zdrojů v platném znění. Stěžovatelka postup odběratele napadla stížností správci daně, který ji však zamítl. Rovněž její odvolání finanční ředitelství zamítlo. Zamítnuta byla rovněž její správní žaloba a následná kasační stížnost. Svoji argumentaci v ústavní stížnosti stěžovatelka založila na nesouhlasu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS. 17/11, který příslušnou právní úpravu neshledal jako protiústavní. Stěžovatelka rovněž nesouhlasí s postupem správních soudů, které ve svých rozhodnutích vycházely právě z citovaného judikátu, a v ústavní stížnosti s argumentací užitou správními soudy obsáhle polemizuje. Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí a spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 10 Af 6/2013, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů. Z lustra Ústavního soudu plyne, že stěžovatelka podala mimo právě projednávané ústavní stížnosti, rovněž další podání, přičemž o identických námitkách již Ústavní soud rozhodl. Usneseními ze dne 26. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 162/14, vztahujícím se k období od 1. září do 30. listopadu 2011; ze dne 27. února 2014, sp. zn. III. ÚS 61/14, vztahujícím se k období od 1. prosince 2011 do 30. dubna 2012; a ze dne 5. března 2014 sp. zn. IV. ÚS 3817/13, vztahujícím se k období od 1. května do 31. srpna 2011, odmítl příslušné ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné. Vzhledem k těmto rozhodnutím, i s ohledem na obdobná rozhodnutí ve věcech společností právně zastoupených týmž advokátem a personálně se stěžovatelkou propojených, považuje čtvrtý senát Ústavního soudu za postačující na přechozí rozhodnutí odkázat. Podle ustanovení § 43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelkou tvrzená pochybení správních soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení
Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. března 2014 Vladimír Sládeček v.r. předseda IV. senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.