IV.ÚS 620/06
V PLATNOSTI- MS Praha 17 Co 479/2005
- NS 32 Odo 884/2006
- ÚS IV.ÚS 620/06
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, která se týkala nároku na zrušení rozhodnutí obecných soudů včetně odmítavého usnesení Nejvyššího soudu. Soud se opřel o § 43 odst. 1 písm. b) a § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, protože stížnost byla podána po zákonem stanovené lhůtě. Stěžovatelka podala dovolání po uplynutí dvou měsíců, přičemž její doplnění bylo doručeno až po marném uplynutí lhůty. Ústavní soud závěr vysvětlil tím, že stěžovatelka vycházela z poučení, které jí bylo vydáno, a tím i z příslušné lhůty.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické, o ústavní stížnosti Městské části Praha 1, Vodičkova 18, zastoupené JUDr. PhDr. J. K., CSc., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 32 Odo 884/2006, ze dne 21. 6. 2006, rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 17 Co 479/2005, ze dne 10. 1. 2006 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 51 C 307/2001, ze dne 6. 1. 2005, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Stěžovatelka se svou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů. Jak bylo zjištěno z obsahu odůvodnění v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 6. 2006, odmítl tento dovolání stěžovatelky směřující do rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 17 Co 479/2005, ze dne 10. 1. 2006 pro vady podaného dovolání podle § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 o. s. ř. V odůvodnění svého usnesení Nejvyšší soud konstatoval, že stěžovatelka podala proti rozsudku Městského soudu v Praze tzv. blanketní dovolání, které neobsahovalo žádné dovolací důvody a neoznačilo důkazy k prokázání důvodů dovolání, přičemž v něm stěžovatelka sdělila, že bude do 15 dnů náležitě doplněno. Toto doplnění však stěžovatelka učinila přípisem doručeným až po marném uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty pro podání dovolání, k němuž již proto Nejvyšší soud nemohl přihlížet. Stěžovatelka vůči tomuto odmítavému usnesení dovolacího soudu namítá, že poučení Městského soudu v Praze bylo konfúzní, a proto jí byla podle jejího názoru dovolací lhůta ve smyslu ustanovení § 240 odst. 3 o. s. ř., dovolujícího podat v tomto případě dovolání ve lhůtě do čtyř měsíců, zachována. Jak se ale Ústavnímu soudu z rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 17 Co 479/2005, ze dne 10. 1. 2006 podává, uvedl tento v tomto rozsudku v poučení o dovolání, že proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání pouze za předpokladu, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c)]. Jestliže posléze i stěžovatelka v opožděně podaném doplnění dovolání ze dne 20. 4. 2006 odůvodnila své dovolání otázkou zásadního právního (resp. procesněprávního) významu, pak zjevně vycházela z daného jí poučení o dovolání a měla vycházet i ze lhůty, na kterou byla v předmětném poučení upozorněna. Ústavní soud se proto s její námitkou, že napadeným odmítavým usnesením Nejvyššího soudu ČR bylo zasaženo do jejího práva na soudní ochranu, nemohl ztotožnit a shledal ústavní stížnost v této části zjevně neopodstatněnou. Stran návrhu na zrušení rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 17 Co 479/2005, ze dne 10. 1. 2006 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 51 C 307/2001, ze dne 6. 1. 2005, pak byl Ústavní soud nucen konstatovat, že vzhledem k tomu, že podané dovolání nebylo vzhledem k výše uvedenému posledním procesním prostředkem, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytoval (§ 75 odst. 1, § 72 odst. 3, 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), byla ústavní stížnost ve vztahu k těmto napadeným rozhodnutím podána po lhůtě k tomu zákonem stanovené. S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout zčásti podle § 43 odst. 2 písm. a) a zčásti podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. dubna 2007 Miloslav Výborný předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.