IV.ÚS 621/03
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost podanou ministerstvem, které se proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu vyslovilo. Soud uvedl, že stížnost je nepřípustná, protože Ústavní soud nemá pravomoc přezkumem rozhodnutí, která již byla v rámci správního řízení zrušena. Soud se opřel o zásadu subsidiarity a o princip právní jistoty, podle nichž Ústavní soud nesmí nahrazovat rozhodnutí správních soudů. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu bylo považováno za v souladu s ústavním pořádkem ČR, zejména v oblasti ochrany právní jistoty a minimalizace zásahů státní moci.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti podané M. f., zastoupeným Mgr. I. F., ředitelem odboru privatizace majetku státu, směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16.10.2003, čj. 5 A 47/2001-36, za vedlejšího účastenství Ing. L. J., takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 8.12.2003 se ministerstvo dožaduje zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, kterým bylo zrušeno rozhodnutí ministra financí ze dne 29.1.2001, čj. 451/103314/2000/Mü, jakož i rozhodnutí jemu předcházející (čj. 451/56004/2000 ze dne 20.10.2000) a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Aniž by Ústavní soud požadoval vyjádření účastníka řízení, resp. vedlejšího účastníka, je nucen konstatovat, že stížnost je nepřípustná. Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu je vybudována na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí). Tento princip vyjádřil Ústavní soud ve své více jak desetileté rozhodovací činnosti a publikované judikatuře mnohokrát (viz např. nález č. 78, svazek 4, resp. č. 111, svazek 19, Sbírky nálezů a usnesení ÚS ČR). Výrazem tohoto principu subsidiarity je i zásada minimalizace zásahů Ústavního soudu do pravomoci jiných orgánů. Jestliže tedy Nejvyšší správní soud v řízení o správní žalobě, kterou podal vedlejší účastník, napadená správní rozhodnutí zrušil, naplnil pouze smysl a účel správního soudnictví, vyjádřený v čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Představu ministerstva, že tuto roli Nejvyššího správního soudu nahradí Ústavní soud a anuluje výsledek soudního řízení - tedy de facto navrátí věc do pravomocného stavu, Ústavní soud nesdílí. Nad rámec důvodů, která vedou k závěru o nepřípustnosti podané ústavní stížnosti, soudce zpravodaj považuje za vhodné uvést, že názor Nejvyššího správního soudu vyjádřený v napadeném rozsudku, považuje za zcela konformní s ústavním pořádkem ČR, zejména pokud jde o jasně vyjádřené ústavněprávní limity, představované imperativy předvídatelnosti rozhodování, ochrany právní jistoty a minimalizace zásahů státní moci do soukromé sféry fyzických a právnických osob (čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 3,4, Ústavy, čl. 2 odst. 2,3 a čl. 4 Listiny základních práv a svobod). Z výše uvedených důvodů byla podaná stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako nepřípustná odmítnuta.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 7. ledna 2004 JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.