IV.ÚS 631/05

Rubrum

IV. ÚS 631/05 Ústavní soud rozhodl dne 24. října 2005 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti společnosti ADAM CAR s.r.o., se sídlem Kralupy nad Vltavou, Šrámkova 596, zastoupené JUDr. Janem Havlem, advokátem, Advokátní kancelář Kralupy nad Vltavou, Přemyslova 457, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13.5.2005, č.j. 13 Cm 518/98-80, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4.8.2005, č.j. 12 Cmo 295/2005 - 88, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností ze dne 20.9.2005 se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených usnesení, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho základní práva a svobody plynoucí z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Napadeným usnesením Městského soudu v Praze byl zamítnut návrh stěžovatele na zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17.9.2002, č.j. 13 Cm 518/98-33, vydaným pro zmeškání dle ustanovení § 153b odst. 1 o.s.ř.. Stěžovatel odůvodnil svůj návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání tím, že se k ústnímu jednání dne 17.9.2002 nemohl dostavit, neboť předvolání k jednání se složkou žalobce a kalendář s poznamenanými termíny byly zničeny povodní. Stěžovatel tak o nařízeném jednání nevěděl a k soudu se nedostavil. Dále stěžovatel namítal, že ačkoli byl zastoupen v řízení advokátem, nebyl tento jeho zástupce k ústnímu jednání předvolán. Po posouzení tvrzení stěžovatele, obsaženého v návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání, neshledal Městský soud v Praze omluvitelné důvody pro zrušení rozsudku pro zmeškání podle § 153b odst. 4 o.s.ř. Městský soud v Praze uvedl, že stěžovatelem tvrzené okolnosti by samy o sobě mohly být důvodem ke zrušení vydaného rozsudku pro zmeškání, avšak je třeba vzít v úvahu i tu skutečnost, že je stěžovatel v řízení zastoupen advokátem, který se mohl k ústnímu jednání dostavit. Nelze souhlasit s názorem, že právní zástupce nebyl k ústnímu jednání předvolán, ačkoli reagoval na usnesení soudu ze dne 3.4.2002. Ústní jednání, konané dne 17.9.2002, bylo nařízeno již dne 5.4.2002 a předvolání bylo žalovanému doručeno dne 10.4.2002. Plná moc právního zástupce stěžovatele, JUDr. Jana Havla, ze dne 16.2.1999 byla předložena Městskému soudu v Praze až dne 2.5.2002. Dle názoru Městského soudu v Praze bylo pouze věcí stěžovatele, aby předal svému právnímu zástupci předvolání k jednání, jak se ostatně stalo v případě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3.4.2002, kterým byl stěžovatel vyzván k vyjádření k žalobě. Z těchto důvodů městský soud návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání zamítl. Stěžovatel podal odvolání k Vrchnímu soudu v Praze, který se s usnesením Městského soudu v Praze ztotožnil a rozhodnutí potvrdil. Vrchní soud v Praze v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že jakmile advokát převzal zastupování ve věci, záleželo pouze na něm, s jakou pečlivostí se ujal zastupování ve věci a jak se seznámil s obsahem spisu, tedy s tím, v jakém stádiu řízení se věc nachází. Důvody, kterými stěžovatel odůvodnil návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání, se týkaly pouze žalovaného, nikoli jeho právního zástupce. Vzhledem k tomu, že na straně právního zástupce stěžovatele nebyly tvrzeny ani shledány žádné omluvitelné důvody zmeškání jednání uvedené v ustanovení § 153b odst. 4 o.s.ř., ztotožnil se odvolací soud se závěry soudu prvního stupně. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti opakuje argumenty uvedené před obecnými soudy. Dále uvádí, že interpretace ustanovení § 153b odst. 4 o.s.ř. soudy obou stupňů je natolik extrémní, že ji nelze považovat za ústavně konformní. V důsledku této interpretace bylo stěžovateli znemožněno domáhat se stanoveným postupem svých práv u nezávislého a nestranného soudu, jak stanoví čl. 36 odst. 1 Listiny. Stěžovatel dále vyslovil názor, že tvrzené důvody omluvitelné neúčasti spočívající v tom, že předvolání k jednání se složkou stěžovatele a kalendář s poznamenanými termíny byly zničeny povodní, se přeneseně vztahují i na zástupce stěžovatele. Jestliže byly předvolání k jednání a kalendář zničeny povodní, nemohl být zástupce stěžovatele o termínu jednání od stěžovatele vyrozuměn. V důsledku těchto skutečností se nemohl stěžovatel ani jeho právní zástupce zúčastnit jednání nařízeného na den 17.9.2002. Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy, a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů může Ústavní soud zasáhnout tehdy, jestliže jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, byla porušena základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Na druhé straně však nepochybně Ústavnímu soudu přísluší posoudit, zda řízení jako celek bylo spravedlivé, resp. zda v něm byla naplněna ustanovení hlavy páté Listiny, se zřetelem k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, zejména čl. 6 odst.

1. Těmito kautelami se zaručuje každému právo, aby jeho záležitost byla projednána spravedlivě nezávislým a nestranným soudem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích. Po přezkoumání skutkové a právní stránky věci dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Stěžovatel se dovolává porušení článku 36 odst. 1 Listiny, zaručujícího právo na spravedlivý proces, který zní: "Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu..." Podrobnosti a podmínky úpravy postupu, kterým je možno se domáhat svých práv, byly vyhrazeny zákonu (čl. 36 odst. 4 Listiny). Ústavní soud konstatuje, že v občanském soudním řádu je v řízení sporném umožněno rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání (tzv. kontumační rozsudek). Účelem tohoto institutu je umožnit rozhodnout věc ve sporném řízení při nečinnosti žalovaného v jeho neprospěch. Pokud je žalovaný v řízení zastoupen advokátem, je třeba vztahovat účinky zmeškání i na zástupce účastníka. V dané věci byl Ústavní soud postaven před otázku, zda bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces, spočívající v právu osobní účasti stěžovatele při soudním jednání. Ústavní soud hodnotil, zda došlo k pochybení na straně soudů, když neinformovaly právního zástupce stěžovatele o nařízeném jednání. Plná moc právního zástupce stěžovatele byla do soudního spisu založena až po zaslání předvolání stěžovateli. Bylo tedy věcí stěžovatele, aby informoval svého právního zástupce o nařízeném jednání, neboť soudy svoji zákonnou povinnost informovat stěžovatele splnily. V tomto případě sám stěžovatel svým jednáním způsobil, že nemohl uplatnit svá procesním práva. Je nerozhodné, zda tak došlo proto, že stěžovatel neinformoval právního zástupce o nařízeném jednání, nebo proto, že stěžovatel právního zástupce informoval a tento se ze subjektivních příčin k jednání nedostavil. S tezí uvedenou stěžovatelem, že důvody neúčasti se přeneseně vztahují i na právního zástupce stěžovatele, se nelze ztotožnit. Právní zástupce povodní zasažen nebyl a v účasti u jednání mu nic nebránilo. I při ztrátě informace o konkrétním datu jednání má právní zástupce, stejně jako stěžovatel, možnost kdykoli ze soudního spisu termín jednání zjistit. Pochybení bylo zcela evidentně na straně stěžovatele a jeho právního zástupce, když se neřídili zásadou "každý nechť řádně střeží svá práva". Vzhledem k tomuto závěru nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 24. října 2005 Michaela Židlická předsedkyně senátu